Úvod 

Modul "Μanagement mimořádných událostí" poskytuje komplexní přehled klíčových konceptů souvisejících s řízením incidentů, reakcí na mimořádné události, kontinuitou provozu a krizovým řízením. Zabývá se politikami a právními předpisy EU týkajícími se připravenosti na mimořádné události se zvláštním zaměřením na začleňování osob se zdravotním postižením. Modul dále zkoumá strategie připravenosti, reakce a obnovy v nouzových situacích s důrazem na preventivní a zmírňující opatření. 

Tento modul poskytuje účastníkům komplexní znalosti a dovednosti pro efektivní řešení mimořádných událostí. Je určen pro jednotlivce, kteří chtějí uspět v rolích krizového managementu, v reakci na katastrofy a zmírňování krizí v různých odvětvích a organizacích. 

Modul "Management mimořádných událostí" je zaměřen na:

• poskytnutí komplexních znalostí řízení mimořádných událostí účastníkům, 
• prozkoumání klíčových konceptů a příslušných politik s cílem vytvořit základ pro účinné řešení krizí, 
• rozvoj dovedností v oblasti velení a řízení incidentů, 
• prozkoumání složek efektivního plánování obnovy, 
• zdůraznění významu komplexních plánů krizové připravenosti. 

Zabývá se strategiemi, principy a postupy nezbytnými pro minimalizaci dopadu katastrof a mimořádných událostí. Prostřednictvím kombinace teoretických znalostí a praktických cvičení se účastníci naučí, jak plánovat mimořádné události, účinně na ně reagovat a usnadnit obnovu.  

Submodul 1.1. Úvod do klíčových pojmů: Řízení incidentů, Reakce na mimořádné události, Kontinuita provozu, Krizové řízení 

Pochopení základních pojmů řízení incidentů, reakce na mimořádné události, kontinuity provozu a krizového řízení je klíčové pro efektivní přípravu a reakci na nepředvídané události. Tyto prvky jsou základem, na kterém mohou organizace vytvářet odolné strategie pro zmírnění, přípravu, reakci a obnovu po incidentech a mimořádných událostech. Tento submodul se zabývá každým z těchto klíčových konceptů, jejich provozním významem a tím, jak jsou vzájemně propojeny, aby vytvořily komplexní strategii krizového řízení. 

ŘÍZENÍ/MANAGEMENT INCIDENTŮ

Řízení incidentů označuje systematický proces, pomocí kterého organizace řídí životní cyklus incidentů. Incident je jakákoli událost, která narušuje nebo by mohla narušit operace, služby nebo funkce organizace. Ty mohou sahat od drobných výpadků IT služeb až po závažné průmyslové havárie. Primárním cílem řízení incidentů je co nejrychleji obnovit normální provoz s co nejmenším dopadem na obchodní operace nebo zúčastněné strany. 

Složky řízení incidentů: 

1. Identifikace a protokolování – Každý incident musí být neprodleně identifikován a zaznamenán. Tím je zajištěno, že každá situace je zjištěna a vyhodnocena. 
2. Kategorizace a stanovení priorit – Incidenty jsou kategorizovány a prioritizovány na základě jejich dopadu a naléhavosti. To pomáhá při přidělování vhodných zdrojů a opatření. 
3. Reakce – Jsou přijata vhodná opatření k řešení incidentu, včetně nasazení zdrojů ke zmírnění následků a obnovení normálního provozu. 
4. Řešení a obnovení – Akce jsou podniknuty k vyřešení incidentu a obnovení všech ovlivněných služeb nebo operací do normálního stavu. 
5. Analýza – Analýza po incidentu je zásadní pro učení a připravenost na budoucnost. To zahrnuje pochopení toho, co se stalo, proč se to stalo a jak lze podobným incidentům v budoucnu předejít nebo je zmírnit. 

Efektivní řízení incidentů má za cíl nejen obnovit normální stav, ale také minimalizovat negativní dopad na podnik a jeho zúčastněné strany, čímž zachovává dobrou pověst organizace a důvěru zákazníků. 

REAKCE NA MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI 

Reakce na mimořádné události je koordinovaná snaha o řešení bezprostředních následků incidentu a stabilizaci situace. Zahrnuje opatření přijatá bezprostředně po incidentu s cílem zmírnit jeho účinky a zabránit dalším škodám. Zaměřuje se na bezpečnost a well-being jednotlivců a ochranu majetku. Tento koncept může být širší a může zahrnovat přírodní katastrofy, narušení bezpečnosti, mimořádné situace v oblasti zdraví a další. Důraz je zde kladen na okamžitou akci – záchranu životů, ochranu majetku a ochranu životního prostředí. 

Efektivní reakce na mimořádné události vyžaduje dobře koordinované úsilí, které často zahrnuje první respondenty (např. policii, hasiče nebo zdravotnický personál), odborníky na krizové řízení a organizační týmy krizového řízení. Spoléhá se na důkladné plánování a školení, stejně jako na jasné komunikační kanály mezi všemi zúčastněnými stranami. 

Klíčové fáze reakce na mimořádné události: 

1. Příprava – Vypracování krizových plánů, provádění cvičení a zajištění toho, aby potřebné zdroje a personál byly připraveny jednat. 
2. Výstraha a aktivace – Rozpoznání nouzové situace a aktivace potřebných zdrojů a týmů pro reakci. 
3. Reakce – taktické provádění nouzových plánů, včetně nasazení prvních respondentů, evakuačních postupů a nouzových lékařských akcí. 
4. Stabilizace – snížení nebo zastavení účinků mimořádné události, aby se zabránilo dalším škodám nebo obětem. 

Reakce na mimořádné události vyžaduje rychlé akce a rozhodnutí, často ve stresových podmínkách. Vyžaduje vysokou úroveň koordinace mezi interními a externími týmy, včetně místních orgánů a záchranných služeb. 

KONTINUITA PROVOZU

Kontinuita provozu zahrnuje plánování a přípravu, aby bylo zajištěno, že organizace může pokračovat v provozu v případě vážných incidentů nebo katastrof a je schopna se vrátit do provozního stavu v přiměřeně krátké době. Odkazuje na strategickou a taktickou schopnost organizace plánovat a reagovat na incidenty a narušení provozu, aby mohla pokračovat v obchodních operacích na přijatelné předem definované úrovni. Nejde jen o zotavení po havárii, ale také o zajištění toho, aby celá firma mohla pokračovat v provozu. 

Plán kontinuity provozu (Business Continuity Plan - BCP) popisuje postupy a instrukce, kterými se organizace musí řídit v případě katastrofy a které zahrnují obchodní procesy, aktiva, lidské zdroje, obchodní partnery a další. Cílem je minimalizovat ekonomické ztráty a poškození dobrého jména organizace a zajistit pokračování podnikatelské činnosti a poskytování služeb zákazníkům. 

Prvky plánu kontinuity provozu (BCP): 

• Analýza dopadu na provoz, podnikání (Business Impact Analysis-BIA) – identifikuje dopady narušení na obchodní funkce a procesy. 
• Hodnocení rizik – Určuje rizika, která mohou ovlivnit podnikání, a pravděpodobnost jejich výskytu. 
• Vývoj strategie – Formulování strategií ke zmírnění rizik, včetně identifikace kritických funkcí, zdrojů a schopností potřebných k jejich podpoře. 
• Vypracování plánu – Sepsání plánu kontinuity provozu, který popisuje akce, které je třeba provést před, během a po události, aby se udržel nebo rychle obnovil provoz. 
• Školení a testování – Pravidelné školení a testování plánu kontinuity provozu s cílem zajistit jeho účinnost a provádět vylepšení. 

Cílem kontinuity provozu není jen pomoci podniku přežít po krizi, ale také prosperovat během jakéhokoli narušení. 

KRIZOVÉ ŘÍZENÍ 

Krizové řízení je proces, kterým se organizace vypořádává s narušující a neočekávanou událostí, která může poškodit organizaci nebo její zainteresované strany. Zahrnuje identifikaci hrozby pro organizaci a účinnou reakci na zmírnění dopadu. Na rozdíl od řízení incidentů, které se může zabývat rutinnějšími narušeními, je krizové řízení obvykle vyhrazeno pro významné, nepředvídané události, které vyžadují strategické rozhodování na vysoké úrovni při řešení komplexních problémů.  

Fáze krizového řízení: 

1. Před-krizová – preventivní a přípravná opatření, včetně přípravy na hrozby prostřednictvím komplexního hodnocení rizik, vypracování plánu krizového řízení, který zahrnuje komunikační strategie a plány obnovy. 
2. Reakce na krizi – Skutečné řízení krize, provádění plánů krizového řízení a udržování jasných komunikačních linií jak interně, tak externě. 
3. Post-krizová – přezkum a hodnocení reakce s cílem zlepšit budoucí plány krizového řízení a vyřešit případné přetrvávající problémy způsobené krizí. 

Krizové řízení vyžaduje vedení, rychlé rozhodování a efektivní komunikaci se všemi zúčastněnými stranami. Efektivní krizové řízení může organizaci pomoci projít krizí, minimalizovat škody a rychleji se zotavit. 

VZÁJEMNÁ PROPOJENOST  

I když tyto pojmy mohou být definovány jednotlivě, v praxi jsou hluboce propojeny. Řízení incidentů a reakce na mimořádné události jsou často provozními aspekty širších strategií kontinuity provozu a krizového řízení. Efektivní plány kontinuity provozu spoléhají na efektivní správu incidentů a protokoly reakce na krizové situace, aby se minimalizovalo narušení. Stejně tak plány krizového řízení nelze efektivně provádět bez pevných základů v oblasti řízení incidentů a kontinuity provozu. 

Integrace těchto konceptů tvoří základ strategie odolnosti organizace, která jí umožňuje odolávat krizím a reagovat na ně. Organizace, které tyto principy chápou a účinně uplatňují, mohou nejen obstát při nepředvídaných událostech a lépe chránit své zájmy, zúčastněné strany a komunity před nejrůznějšími incidenty a krizemi, ale také prosperovat po jejich skončení. 

ZÁVĚR 

Schopnost zvládat mimořádné události a krize již není volitelnou dovedností, ale nezbytnou součástí úspěšného řízení v jakékoli organizaci. Pochopením a implementací klíčových konceptů, jako je řízení incidentů, reakce na mimořádné události, kontinuita provozu a krizové řízení, mohou organizace chránit své zájmy, zúčastněné strany a komunity. Dokáží se připravit na všechny typy narušení, reagovat na ně, řídit je a vzpamatovat se z nich, čímž zajišťují kontinuitu a odolnost navzdory nepříznivým podmínkám. Tento komplexní přístup nejen chrání aktiva organizace a zúčastněné strany, ale také zvyšuje její schopnost fungovat za různých podmínek, a tak z ní vyjít silnější, odolnější a lépe připravená na budoucí výzvy. 

Submodul 1.2. Politiky a právní předpisy EU týkající se připravenosti na mimořádné události a začleňování osob se zdravotním postižením 

V posledních letech učinila Evropská unie (EU) významné kroky při vypracovávání politik a právních předpisů na podporu připravenosti na mimořádné události a posílení začlenění osob se zdravotním postižením do řešení mimořádných událostí. Tento submodul se zabývá klíčovými iniciativami, předpisy a strategiemi zavedenými EU s cílem zajistit, aby společnosti a organizace během mimořádných událostí upřednostňovaly bezpečnost a well-being všech jednotlivců, včetně osob se zdravotním postižením. 

POCHOPENÍ POLITIK A PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ EU 

Evropská unie prokázala, že je pevně odhodlána podporovat bezpečnost, dostupnost a začlenění všech osob, včetně osob se zdravotním postižením, do úsilí o připravenost a reakci na mimořádné události. Prostřednictvím komplexního rámce politik a právních předpisů se EU snaží zajistit, aby společnosti a organizace kladly důraz na ochranu a well-being každého jednotlivce bez ohledu na jeho schopnosti. Níže je uveden přehled klíčových politik a právních předpisů EU týkajících se připravenosti na mimořádné události a začleňování osob se zdravotním postižením a jejich význam pro podporu odolnější a inkluzivnější společnosti. 

Rámcová směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci 

Rámcová směrnice o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (směrnice 89/391/EHS – BOZP (dále jen "rámcová směrnice") stanoví obecné zásady ochrany zdraví a bezpečnosti pracovníků v EU, a to i v mimořádných situacích. Společnosti a organizace musí dodržovat tyto zásady, které zahrnují hodnocení rizik, prevenci a školení, aby byla zajištěna bezpečnost všech zaměstnanců, včetně zaměstnanců se zdravotním postižením. 

Podle této směrnice mají zaměstnavatelé a zaměstnanci specifické povinnosti. 

Zaměstnavatel je povinen: 

• Posoudit všechna nebezpečí pro bezpečnost a zdraví pracovníků, včetně výběru pracovního vybavení, chemických látek a uspořádání pracoviště. 
• Zavést opatření ke zvýšení ochrany pracovníků zapojených ve všech úrovních organizace. 
• Při zadávání úkolů zohlednit schopnosti pracovníků v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zapojit je do diskusí o nových technologiích. 
• Jmenovat pracovníky, kteří budou vykonávat činnosti související s ochranou a prevencí pracovních rizik. 
• Přijmout nezbytná opatření pro první pomoc, reakci na požár a evakuaci pracovníků v případě nouze. 
• Vést evidenci pracovních úrazů a podávat zprávy úřadům. 
• Zapojit pracovníky do diskusí o bezpečnosti a ochraně zdraví a zajistit, aby se jim dostalo odpovídajícího školení. 

Pracovník je povinen: 

• Správně používat stroje, nástroje, látky a osobní ochranné pomůcky. 
• Neprodleně upozornit zaměstnavatele na jakékoli bezprostřední nebezpečí nebo nedostatky ochrany. 
• Spolupracovat se zaměstnavatelem na splnění požadavků na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a udržovat bezpečné pracovní prostředí. 

Pracovníci by navíc měli být podrobeni zdravotnímu dohledu v souladu s národními protokoly. Je třeba přijmout zvláštní opatření na ochranu zranitelných skupin před riziky, která se jich obzvláště týkají. 

Mechanismus civilní ochrany EU 

Mechanismus civilní ochrany Evropské unie usnadňuje spolupráci mezi členskými státy EU při reakci na mimořádné události, včetně přírodních katastrof a humanitárních krizí. Podporuje sdílení zdrojů, odborných znalostí a osvědčených postupů a zajišťuje koordinovanou a účinnou reakci na mimořádné události, které mohou postihnout osoby se zdravotním postižením. 

Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením na období 2010–2020 a další období 

Cílem evropské strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením je podporovat plné zapojení osob se zdravotním postižením do společnosti, včetně připravenosti a reakce na mimořádné události. Zdůrazňuje význam dostupnosti, nediskriminace a rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením a zajišťuje jejich začlenění do všech aspektů krizového řízení. 

Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021–2030

"Strategie práv osob se zdravotním postižením na období 2021–2030" Evropské komise navazuje na předchozí strategii pro pomoc osobám se zdravotním postižením a stanoví nová opatření na další podporu práv a začleňování osob se zdravotním postižením. Tato strategie zahrnuje konkrétní opatření, která mají zajistit, aby připravenost a reakce na mimořádné události byly inkluzivní a dostupné osobám se zdravotním postižením. 

Stěžejními iniciativami strategie jsou: 

• AccessibleEU – on-line znalostní základna, která nabízí poznatky a osvědčené postupy týkající se dostupnosti v různých odvětvích. 
• Evropský průkaz osob se zdravotním postižením – Dne 6. září 2023 předložila Evropská komise návrh na vytvoření standardizovaného evropského průkazu osob se zdravotním postižením, který by platil ve všech zemích EU a usnadnil přístup k odpovídající pomoci osobám se zdravotním postižením, které cestují nebo se stěhují v rámci Evropské unie. 
• Pokyny doporučující zlepšení v oblasti nezávislého života a začlenění do komunity. Jeho cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením žít v dostupném, podporovaném komunitním bydlení nebo pokračovat v nezávislém životě doma. 
• Vytvoření rámce pro špičkové sociální služby pro osoby se zdravotním postižením, jehož zavedení je naplánováno do roku 2024 s cílem stanovit normy pro vysoce kvalitní sociální služby pro osoby se zdravotním postižením. 
• Zavedení komplexního balíčku opatření na podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením s cílem zlepšit výsledky osob se zdravotním postižením na trhu práce, který byl zahájen v roce 2022. 
• Platforma pro zdravotně postižené: Iniciativa sdružující vnitrostátní orgány odpovědné za provádění úmluvy, organizace zdravotně postižených a Komisi s cílem podpořit provádění strategie a podpořit spolupráci a výměnu znalostí. 
• Obnovená strategie Evropské komise v oblasti lidských zdrojů, včetně akcí a opatření na podporu rozmanitosti a začlenění osob se zdravotním postižením. 

ZAČLENĚNÍ ZDRAVOTNÍHO POSTIŽENÍ DO PŘIPRAVENOSTI NA MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI

Je nezbytné zajistit, aby všechny osoby, včetně osob se zdravotním postižením, měly v době krize rovný přístup k bezpečí, podpoře a zdrojům. Vzhledem k tomu, že si organizace uvědomují jedinečné problémy, kterým osoby se zdravotním postižením v krizových situacích čelí, musí stanovit priority v oblasti dostupnosti, komunikace a podpůrných mechanismů, aby mohly účinně uspokojovat jejich potřeby. 

1.Normy a pokyny pro dostupnost 

Společnosti a organizace musí dodržovat normy a pokyny pro dostupnost, jako je Evropský akt dostupnosti a Pokyny pro dostupnost webového obsahu (WCAG), aby zajistily, že jejich zařízení, produkty a služby budou dostupné osobám se zdravotním postižením, a to i v nouzových situacích. 

2.Inkluzivní krizové plánování a školení 

Efektivní připravenost na mimořádné události vyžaduje, aby společnosti a organizace vypracovaly inkluzivní nouzové plány a poskytly zaměstnancům školení, včetně konkrétních pokynů pro podporu osob se zdravotním postižením během mimořádných událostí. To může zahrnovat provádění auditů dostupnosti, zavedení komunikačních protokolů a nabízení školení v oblasti povědomí o zdravotním postižení. 

3.Koordinace s organizacemi zdravotně postižených 

Spolupráce s organizacemi zdravotně postižených a zájmovými skupinami je nezbytná pro zajištění toho, aby úsilí o připravenost na mimořádné události odpovídajícím způsobem řešilo potřeby a obavy osob se zdravotním postižením. Společnosti a organizace by měly s těmito zúčastněnými stranami spolupracovat, aby shromáždily vstupy, sdílely informace a identifikovaly příležitosti ke zlepšení. 

PROVÁDĚNÍ POLITIK A PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ EU 

Provádění politik a právních předpisů EU týkajících se připravenosti na mimořádné události a začleňování osob se zdravotním postižením má zásadní význam pro zajištění bezpečnosti, dostupnosti a začlenění všech jednotlivců v době krize. Společnosti a organizace hrají klíčovou roli při převádění těchto zásad do praktických opatření a strategií, které řeší rozmanité potřeby jejich zaměstnanců, zákazníků a komunit. 

1.Dodržování předpisů a monitorování 

Společnosti a organizace musí zajistit soulad s příslušnými politikami a právními předpisy EU týkající se připravenosti na mimořádné události a začleňování osob se zdravotním postižením. To může zahrnovat provádění pravidelných hodnocení, auditů a přezkumů za účelem sledování dodržování norem dostupnosti a hodnocení účinnosti nouzových plánů. 

2.Neustálé zlepšování a inovace 

Neustálé zlepšování a inovace jsou klíčem ke zlepšení připravenosti na mimořádné události a úsilí o začlenění osob se zdravotním postižením. Organizace by měly zůstat proaktivní při identifikaci a zavádění nových technologií, postupů a strategií, aby tyto lépe vyhovovaly potřebám osob se zdravotním postižením během mimořádných událostí. 

3.Informovanost a angažovanost veřejnosti 

Zvyšování povědomí veřejnosti o významu začleňování osob se zdravotním postižením do připravenosti na mimořádné události má zásadní význam pro podporu kultury inkluzivity a prosazování pozitivních postojů k osobám se zdravotním postižením. Společnosti v tom mohou hrát zásadní roli tím, že se aktivně zapojí do spolupráce se svými zúčastněnými stranami, zákazníky a komunitami. 

ZÁVĚR

Politiky a právní předpisy EU týkající se připravenosti na mimořádné události a začleňování osob se zdravotním postižením poskytují společnostem a organizacím pevný rámec pro zajištění bezpečnosti, dostupnosti a začlenění všech jednotlivců během mimořádných událostí. Dodržováním těchto zásad, začleněním osob se zdravotním postižením do krizového plánování a reakce na mimořádné události a neustálým zlepšováním svých postupů mohou společnosti a organizace přispět k budování odolnějších a inkluzivnějších komunit. 

Submodul 1.3. Prevence a Zmírnění

Existuje 5 primárních fází řízení mimořádných incidentů, které určují způsob, jakým organizace reaguje na nouzové situace: 

1. Prevence 
2. Zmírnění  
3. Připravenost 
4. Reakce 
5. Obnova 

Tento submodul se zaměřuje na prevenci a zmírňování dopadů. Zkoumá různé aspekty strategií prevence a zmírňování a zaměřuje se na to, jak je mohou organizace efektivně implementovat za účelem řízení rizik. 

PRINCIPY PREVENCE A ZMÍRŇOVÁNÍ  

Prevence a zmírňování jsou kritické fáze při zvládání mimořádných událostí, které se zaměřují na proaktivní opatření určená k prevenci mimořádných událostí nebo ke zmírnění jejich dopadu, pokud k nim dojde. Tyto koncepty jsou nezbytné pro minimalizaci rizik pro život, majetek a životní prostředí a jsou zásadní pro budování odolnosti v organizacích. Efektivní řízení v těchto oblastech může významně zvýšit schopnost organizace odolat nebo se rychle vzchopit, chránit svá aktiva a zajistit kontinuitu provozu. 

Prevence zahrnuje akce nebo opatření přijatá s cílem zabránit incidentu nebo snížit pravděpodobnost výskytu incidentu. Zmírňování se na druhé straně týká kroků přijatých ke snížení nepříznivých dopadů incidentu, jakmile k němu došlo nebo je nevyhnutelný. Strategický význam prevence a zmírňování spočívá v jejich potenciálu chránit hodnotu organizace minimalizací provozních přerušení a ztrát, ochranou well-being zaměstnanců a zachováním dobré pověsti organizace. 

VYTVOŘENÍ RÁMCE PRO PREVENCI A ZMÍRNĚNÍ 

Pro zavedení účinných strategií prevence a zmírňování dopadů je zásadní strukturovaný přístup. Rámec obvykle zahrnuje několik klíčových složek: 

1.Posouzení a analýza rizik 

Organizace musí nejprve identifikovat a posoudit rizika, kterým čelí. To zahrnuje: 

• Identifikaci nebezpečí – Rozpoznání potenciálních zdrojů mimořádných událostí, jako jsou přírodní katastrofy, technologické poruchy nebo lidský faktor. 
• Analýzu zranitelnosti – Určení, jak je organizace náchylná k těmto rizikům. 
• Analýzu dopadů – Pochopení potenciálních důsledků těchto nebezpečí na provoz.

2.Navrhování strategií prevence 

Na základě posouzení rizik mohou organizace vypracovat cílené strategie prevence, včetně: 

• Vylepšení fyzické bezpečnosti – Modernizace zařízení tak, aby odolala různým nebezpečím, jako je instalace protipožárních systémů nebo vyztužení konstrukcí proti zemětřesení. 
• Opatření kybernetické bezpečnosti – Implementace pokročilých protokolů kybernetické bezpečnosti, které zabrání narušení dat a kybernetickým útokům. 
• Zlepšení procesů – Úprava provozních procesů za účelem eliminace rizik nebo snížení jejich pravděpodobnosti, jako je změna uspořádání výrobní haly za účelem zvýšení bezpečnosti. 

Kromě toho dodržujte všechny příslušné zákony, zásady a předpisy, které upravují bezpečnostní a environmentální normy. Zajištění souladu pomáhá předcházet incidentům, které by mohly vzniknout v důsledku porušení předpisů. 

 3.Provádění zmírňujících opatření 

Zmírňující opatření jsou navržena tak, aby zmírnila dopad incidentu, jakmile k němu dojde. Patří mezi ně: 

• Plán kontinuity provozu (BCP) – Vývoj a udržování plánů, které umožňují nepřetržitý provoz nebo rychlou obnovu. 
• Redundance – Začlenění záloh do kritických systémů a procesů, jako jsou záložní zdroje napájení nebo alternativní datová centra. 
• Přidělení zdrojů – Zajištění, aby byly k dispozici adekvátní zdroje, včetně financí, vybavení a personálu, pro zvládnutí potenciálních hrozeb. 
• Komunikační systémy – Vývoj a udržování efektivních komunikačních systémy, které poskytují včasné a přesné informace před, během a po incidentu. 
• Pojištění – Zajištění komplexního pojistného krytí pro zmírnění finančních ztrát vyplývajících z různých mimořádných událostí. 
  

IMPLEMENTACE PREVENCE A ZMÍRŇOVÁNÍ DOPADŮ 

Efektivní implementace strategií prevence a zmírňování vyžaduje koordinovaný přístup, který zahrnuje více oddělení společnosti a úrovní řízení. 

1.Školení a vzdělávání 

Odborná příprava a vzdělávání zaměstnanců mají zásadní význam pro účinné provádění strategií prevence a zmírňování. To zahrnuje: 

• Pravidelná cvičení – Provádění pravidelných nouzových cvičení, aby zaměstnanci věděli, jak reagovat v různých scénářích. 
• Workshopy a semináře – Zapojte zaměstnance prostřednictvím workshopů a seminářů, které je vzdělávají o rizicích a požadovaných preventivních opatřeních a vedou ke zvýšení jejich schopnosti předcházet incidentům a reakcí na ně. 
• Osvětové programy – Iniciování programů, které podporují povědomí o potenciálních rizicích a důležitosti preventivních a zmírňujících opatření. 
• Specializovaný výcvik – Poskytování cíleného školení pro týmy reakce na mimořádné události a klíčové pracovníky zapojené do implementace preventivních a zmírňujících opatření. 

2.Technologická integrace 

Využití technologií může výrazně zlepšit schopnost organizace předcházet mimořádným událostem a zmírňovat je. Mezi technologie, které je možné zvážit, patří: 

• Monitorovací systémy – Implementace monitorovacích systémů v reálném čase, které dokáží detekovat a upozornit personál na problémy dříve, než eskalují. 
• Analýza dat – Použití analýzy dat k předvídání potenciálních poruch a proaktivní reakci. 
• Komunikační nástroje – Využití spolehlivých komunikačních nástrojů k zajištění efektivního šíření informací během nouzové situace. 

3.Vytvoření zásad 

Vytváření zásad, které podporují aktivity prevence a zmírňování, je nezbytné pro vytvoření spolehlivého rámce pro prevenci a zmírňování v organizacích. Tento proces zahrnuje: 

• Vypracování zásad – Vytvoření jasných a realizovatelných zásad, které popisují konkrétní metody a postupy pro řízení rizik a jsou přizpůsobeny jedinečným potřebám a zranitelným místům organizace. 
• Soulad s předpisy – Zajištění toho, aby všechny zásady splňovaly právní a regulační požadavky.  
• Bezpečnostní normy – Integrace bezpečnostních norem specifických pro dané odvětví do dokumentů zásad s cílem zlepšit celkovou kulturu bezpečnosti v organizaci. 
• Revize a aktualizace zásad – Zavedení pravidelného cyklu revize zásad, aby se zajistilo, že zůstanou relevantní a účinné vzhledem k vyvíjejícím se rizikům a měnícím se organizačním strukturám, jakož i sledování změn zákonů a předpisů a odpovídající úprava zásad.

4.Integrované plánování 

Integrované plánování je klíčové pro sladění úsilí o prevenci a zmírnění rizik napříč různými odděleními a funkcemi v rámci organizace. Efektivní integrované plánování zahrnuje: 

• Celostní přístup – Vypracování plánů, které zahrnují všechny aspekty organizace, od IT a lidských zdrojů až po finance a provoz, a zajištění toho, aby byly zváženy a řešeny všechny potenciální dopady. 
• Škálovatelnost a flexibilitu – Vytváření plánů, které jsou škálovatelné a flexibilní a umožňují úpravy v reakci na měnící se rizikové prostředí nebo neočekávané události. 
• Simulace a testování – Pravidelné testování plánů prostřednictvím simulací a cvičení s cílem identifikovat slabá místa a oblasti pro zlepšení, čímž se zvyšuje připravenost a schopnost reakce organizace.

5.Monitorování a hodnocení 

Průběžné monitorování a hodnocení mají zásadní význam pro posouzení účinnosti strategií prevence a zmírňování, identifikaci nedostatků, provedení nezbytných úprav a zlepšení celkové odolnosti systému. Mezi klíčové aspekty patří: 

• Ukazatele výkonnosti – Vývoj klíčových ukazatelů výkonnosti (KPI), které měří účinnost implementovaných strategií v reálném čase, aby bylo možné rychle identifikovat oblasti, kde strategie nemusí fungovat podle očekávání. 
• Pravidelné audity: Provádění pravidelných auditů a hodnocení, interních nebo externích, za účelem vyhodnocení souladu se zásadami a účinnosti zavedených plánů. 
• Mechanismy zpětné vazby – Implementace mechanismů zpětné vazby, které umožňují zaměstnancům a zúčastněným stranám podávat zprávy o účinnosti zmírňujících opatření a navrhovat zlepšení. 
• Analýza incidentů – Provádění podrobných analýz všech incidentů, ke kterým dojde navzdory preventivním opatřením, abychom pochopili, co se stalo, proč stávající opatření selhala a jak lze podobným incidentům zabránit v budoucnu. 
• Neustálé zlepšování – Využití dat shromážděných z monitorovacích a hodnotících činností k neustálému zlepšování strategií prevence a zmírňování. 

ZÁVĚR 

Prevence a zmírňování jsou základními součástmi komplexního řízení rizik ve společnostech a organizacích, které pomáhají snižovat pravděpodobnost a dopad incidentů. Pochopením a implementací těchto strategií mohou organizace nejen předcházet incidentům, ale také minimalizovat jejich dopady, a tím zajistit kontinuitu provozu, chránit aktiva a udržovat bezpečnost a důvěru zaměstnanců. Účinná prevence a zmírňování vyžadují trvalé odhodlání, strategické plánování a integraci technologií, které jsou nezbytné pro budování odolné organizace. 

PRAKTICKÉ CVIČENÍ

"Posouzení rizik a vypracování plánu jejich zmírňování" 

Cíl: Pracovat na vytvoření komplexního posouzení rizik a plánu jejich zmírnění pro danou společnost. 

Instrukce:

1. Vytvořte skupiny: Rozdělte tým do malých skupin (každá po 3-5 členech). 
2. Identifikace rizik: Každá skupina by měla identifikovat alespoň patnáct potenciálních rizik, která by mohla mít dopad na jejich společnost. Ty mohou zahrnovat přírodní katastrofy (např. povodně, zemětřesení), technologická rizika (např. kybernetické útoky, selhání zařízení) a rizika související s člověkem (např. pracovní úrazy, mimořádné situace v oblasti zdraví). 
3. Posouzení rizik: U každého identifikovaného rizika posuďte pravděpodobnost a potenciální dopad. Ke kategorizaci rizik použijte matici rizik (např. nízká, střední, vysoká). 
4. Strategie zmírnění: Vypracujte alespoň dvě strategie zmírnění pro každé identifikované riziko. Cílem těchto strategií by mělo být snížení pravděpodobnosti nebo dopadu (nebo obojího) rizika. Zvažte jak strukturální (např. stavební úpravy, modernizace technologií), tak nestrukturální opatření (např. politiky, školicí programy). 
5. Prezentace: Každá skupina představí celému týmu své hodnocení rizik a plán jejich zmírnění. Prezentace by měla zahrnovat identifikovaná rizika, proces hodnocení a navrhované strategie zmírňování. 
6. Diskuse: Zapojte se do diskuse o různých rizicích a prezentovaných strategiích zmírňování. Diskutujte o proveditelnosti, nákladové efektivitě a potenciálních výzvách implementace těchto strategií. 
7. Výstupy: Písemný dokument o posouzení rizik a plánu jejich zmírnění a prezentace. 

Submodul 1.4. Připravenost, Reakce a Obnova v mimořádných situacích

V podnikovém světě není schopnost efektivně zvládat mimořádné události jen o ochraně majetku, ale také o zajištění kontinuity provozu, udržení morálky pracovní síly a zachování důvěry zainteresovaných stran. Připravenost, reakce a obnova představují základní fáze krizového řízení v každé organizaci. Tento submodul podrobně zkoumá tyto fáze a klade důraz na strukturované přístupy a strategická opatření, která mohou společnosti a organizace podniknout k efektivnímu zvládání mimořádných situací. 

PŘIPRAVENOST

Připravenost zahrnuje stanovení nezbytných opatření a postupů předem, aby bylo zajištěno, že organizace může účinně reagovat na mimořádnou událost. Tato fáze má zásadní význam pro minimalizaci potenciálního narušení způsobeného nebezpečím a pro zajištění rychlé a organizované reakce. 

1.Posouzení rizik a analýza dopadů na podnikání 

Důkladné posouzení rizik je prvním krokem ve strategii připravenosti. Organizace musí identifikovat potenciální nouzové scénáře a vyhodnotit jejich pravděpodobnost a dopad. To zahrnuje: 

• Identifikaci hrozeb – Od přírodních katastrof až po kybernetické útoky je zásadní identifikovat, co ohrožuje obchodní operace. 
• Posouzení zranitelnosti – Určení, jak je organizace náchylná k těmto hrozbám. 
• Analýzu dopadu – Pochopení toho, jak by různé scénáře mohly ovlivnit obchodní operace, finanční stabilitu a pověst společnosti. 

2.Krizové plánování a postupy 

Vypracování krizových plánů je základním kamenem fáze připravenosti.  

Tyto plány by měly: 

• Být komplexní – Pokrýt všechny aspekty potenciálních mimořádných událostí, včetně evakuačních postupů, bezpečnostních opatření a komunikačních strategií. 
• Zahrnovat školení zaměstnanců – Zajistit, aby všichni zaměstnanci byli vyškoleni v nouzových postupech a svých konkrétních rolích během incidentu. 
• Být pravidelně kontrolovány – Mít pravidelně aktualizované plány, aby odrážely nové hrozby, obchodní změny a provozní poučení z cvičení nebo skutečných událostí. 

3.Management zdrojů 

Je nezbytné zajistit, aby byly k dispozici, udržovány a efektivně spravovány zdroje nezbytné pro zvládání mimořádných událostí. To zahrnuje: 

• Nouzové zásoby – jako jsou lékárničky, nouzové osvětlení, záložní zdroje energie a vody. 
• Technologie a vybavení – kritické pro komunikaci a správu informací během nouzové situace. 
• Finanční zdroje – vyhrazené speciálně pro nouzové použití.Source: www.canva.com

Komunikační strategie 

Efektivní komunikace před, během a po mimořádné události je nezbytná pro zvládnutí situace. To zahrnuje: 

• Interní komunikaci – Zajištění toho, aby všichni zaměstnanci věděli, co dělat v případě nouze. 
• Externí komunikaci – Řízení komunikace s externími zúčastněnými stranami, včetně záchranných služeb, pracovníků první pomoci, médií, zákazníků a dodavatelů. 

Source: www.canva.com

Spolupráce a koordinace s externími zdroji: 

Budování spolupráce a partnerství je klíčové pro rozšíření schopností organizace v oblasti připravenosti a reakce na mimořádné události. Efektivní spolupráce a koordinace zahrnuje: 

• Zapojení zúčastněných stran – Identifikace a zapojení všech relevantních zúčastněných stran, včetně orgánů místní správy, komunitních organizací, kolegů z oboru a dodavatelů za účelem sdílení schopností a zdrojů. 
• Sdílení znalostí – Vytvoření platforem pro sdílení osvědčených postupů, získaných poznatků a výsledků výzkumu souvisejících s připraveností na mimořádné události, které lze realizovat prostřednictvím konferencí, společných školení a společných výzkumných projektů. 
• Společnou reakci a nouzové plány – Vypracování společných plánů s krizovými složkami, místními úřady pro reakci na mimořádné události, dalšími podniky a organizacemi, které poskytují pomoc osobám se zdravotním postižením, aby byla zajištěna koordinovaná reakce na mimořádné události. 
• Dohody o vzájemné pomoci – Vytváření dohod o vzájemné pomoci, které umožňují sdílení zdrojů, jako je personál, vybavení a informace během mimořádných událostí. 

REAKCE

Fáze reakce se zaměřuje na okamžitá opatření přijatá k efektivnímu zvládnutí mimořádné události a minimalizaci dopadů na zdraví, bezpečnost a životní prostředí. Během této fáze je nutné rychlé nasazení týmů pro reakci na mimořádné události a aktivace nouzových protokolů, aby bylo možné řešit bezprostřední nebezpečí. Je nezbytné, aby všichni zasahující pracovníci měli jasné role a komunikační linky pro bezproblémovou a efektivní koordinaci úsilí. Průběžné hodnocení během reakce navíc pomáhá přizpůsobovat strategie vývoji situace a zajišťuje tak nejúčinnější zmírnění rizik a ochranu všech zúčastněných. 

Systém velení incidentů (Incident Command System - ICS)

Implementace Systému velení incidentů ICS pomáhá zefektivnit jak taktické operace, tak organizační role v reakci na mimořádné události a usnadňuje: 

• Rychlou mobilizaci – Mobilizace zdrojů a týmů na základě předem definovaných rolí a odpovědností. 
• Efektivní rozhodování – Rozhodování prostřednictvím jasného, předem definovaného řetězce velení.

Pohotovostní operační středisko (Emergency Operations Centre -EOC)

EOC je ústřední velitelské a řídicí zařízení odpovědné za výkon funkcí krizového řízení na strategické úrovni, které poskytuje: 

• Sdílení informací v reálném čase – Zajištění toho, aby osoby s rozhodovací pravomocí měly přístup k aktuálním informacím. 
• Koordinaci zdrojů – Efektivní řízení alokace zdrojů během nouzové situace. 

Řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Během nouzové situace je zásadní upřednostnit bezpečnost a zdraví všech zúčastněných osob. To zahrnuje: 

• Ochranná opatření – Implementace a monitorování bezpečnostních opatření na ochranu zaměstnanců, záchranářů a veřejnosti. 
• Zdravotní služby – poskytování okamžité lékařské nebo psychologické pomoci postiženým. 

OBNOVA 

Obnova se zaměřuje na stabilizaci organizace po nouzovém stavu a obnovení normálního provozu. Během této fáze je zásadní přehodnotit a posílit infrastrukturu a procesy, které byly oslabeny nebo narušeny. Spolupráce s externími odborníky a konzultanty může poskytnout další poznatky a zdroje na podporu účinného úsilí o obnovu. Obnova je navíc vhodnou dobou pro provádění modernizací a vylepšení, které nejen obnoví, ale také posílí provozní kapacitu a odolnost vůči budoucím mimořádným událostem. 

Plán kontinuity provozu (BCP)

Plánování kontinuity provozu zajišťuje, že organizace může pokračovat v činnosti během mimořádné události i po ní, a to zahrnuje: 

• Kritické funkce – Identifikace a prioritizace kritických podnikových funkcí a procesů. 
• Dočasná řešení – Implementace dočasných řešení pro pokračování základního provozu. 

Posouzení škod

Provedení důkladného posouzení fyzických a virtuálních škod vzniklých během mimořádné události pomáhá při: 

• Vyčíslení škody – Pochopení rozsahu a finančního dopadu škody. 
• Stanovení priorit oprav – zaměření úsilí o obnovu tam, kde je to nejvíce potřeba. 

Psychologická podpora a zapojení zaměstnanců

Psychologická podpora po mimořádné události a zapojení zaměstnanců jsou životně důležitými součástmi fáze obnovy, protože řeší emocionální dopad, který mohou mít mimořádné události na jednotlivce a týmy. To zahrnuje: 

• Upřednostňování duševní pohody, well-being – Podpora well-being zaměstnanců je nezbytná pro obnovení normálnosti a morálky. 
• Poradenské služby – Vytváření bezpečného prostoru pro zaměstnance, kde mohou vyjádřit své obavy, poskytování služeb a nabídka zdrojů pro zvládání stresu a traumatu. 
• Služby v oblasti duševního zdraví – Nabídka finanční podpory a pomoci při přístupu k psychologům a terapeutům. 
• Opětovné zapojení zaměstnanců – Opětovné zapojení zaměstnanců na pracovišti zahrnuje podporu otevřených komunikačních kanálů, podporu spolupráce při obnově a uznání jejich přínosu k obnově organizace. 

Hodnocení a získané zkušenosti 

Každá mimořádná událost přináší cenné poznatky, které mohou zlepšit budoucí připravenost a reakci. To zahrnuje: 

• Debriefingy a hodnocení – Shromažďování informací od všech účastníků o tom, co fungovalo dobře a co ne. 
• Proveditelná zlepšení – Implementace změn na základě získaných zkušeností s cílem posílit budoucí reakce na mimořádné události. 

ZÁVĚR 

Připravenost, reakce a obnova nejsou izolované činnosti, ale vzájemně propojené fáze, které na sebe navazují a vytvářejí odolnou organizaci schopnou účinně zvládat mimořádné události. Díky pečlivému plánování, důkladným strategiím reakce a cíleným opatřením na obnovu mohou organizace zajistit, že tváří v tvář nepříznivým událostem nejen přežijí, ale budou i prosperovat. 

PRAKTICKÉ CVIČENÍ

"Simulace reakce na mimořádné události a obnova" 

Cíl: Simulovat nouzovou situaci a procvičit fáze reakce a obnovy. 

Instrukce: 

Vývoj scénáře: Instruktor vytvoří podrobný nouzový scénář relevantní pro vaši organizaci (např. vypuknutí požáru v kancelářské budově, kybernetický útok na IT infrastrukturu společnosti, přírodní katastrofa ovlivňující obchodní operace). 

Přiřazení rolí: Přiřaďte zaměstnancům různé role, jako je velitel zásahu, vedoucí operací, pracovník pro informování veřejnosti, bezpečnostní pracovník a konkrétní členové týmu odpovědní za různé úkoly (např. evakuace, komunikace, lékařská reakce). 

Provedení simulace: 

Fáze 1 – Reakce: Simulujte akce okamžité reakce. Účastníci musí provést plán reakce na mimořádné události, včetně evakuačních postupů, komunikačních protokolů a počátečních opatření pro kontrolu škod. Klaďte důraz na použití systému ICS (Incident Command System) a správnou koordinaci mezi rolemi. 

Fáze 2 - Obnova: Přechod do fáze obnovy. Účastníci musí posoudit škody, vypracovat plán obnovy a stanovit priority akcí k obnovení provozu. To může zahrnovat koordinaci s externími agenturami, řešení well-being zaměstnanců a obnovu IT systémů. 

Debriefing: Po skončení simulace proveďte debriefing, kde každá role/hráč zhodnotí své jednání, rozhodnutí a efektivitu reakce a obnovy. Diskutujte o tom, co se povedlo, s jakými problémy se potýkali a co by se dalo zlepšit. 

Výstupy: Zpráva o akcích reakce a obnovy a skupinová prezentace shrnující zkušenosti se simulací a klíčové poznatky. 

Shrnutí klíčových bodů 

Řízení incidentů zahrnuje koordinované akce k řešení a zmírnění dopadů neočekávaných událostí, které zajišťují minimální narušení provozu. 

Reakce na mimořádné události zahrnuje okamžitá opatření přijatá k řešení a zmírnění dopadů mimořádných událostí, ochraně životů, majetku a životního prostředí. 

Kontinuita provozu se týká strategického plánování a provádění opatření k zajištění nepřetržitého provozu kritických obchodních funkcí během přerušení nebo katastrof a po nich. 

Krizové řízení zahrnuje strategickou koordinaci úsilí o efektivní zvládání a zmírňování dopadů událostí nebo situací vysoké závažnosti, které ohrožují pověst, provoz nebo životaschopnost organizace. 

Prevence zahrnuje proaktivní identifikaci a řešení rizik, aby se minimalizovala pravděpodobnost výskytu incidentů. 

Zmírňování zahrnuje provádění opatření ke snížení závažnosti nebo dopadu incidentů, kterým nelze zcela zabránit. 

Připravenost zahrnuje plánování, školení a alokaci zdrojů nezbytných k účinné reakci na mimořádné události a jejich zvládání. 

Reakce zahrnuje okamžitá opatření přijatá k řešení mimořádné události a zmírnění jejích následků. 

Obnova se zaměřuje na obnovení provozu a funkčnosti komunity organizace na úroveň před incidentem, nebo lepší, po nouzové situaci nebo havárii. 

Užitečné odkazy

Užitečné webové odkazy pro další čtení nebo sledování související s obsahem modulu.  

Případová studie

Sebehodnocení

Závěr

Schopnost zvládat mimořádné události a krize již není volitelnou dovedností, ale nezbytnou součástí úspěšného řízení v jakékoli organizaci. Pochopením a implementací klíčových konceptů, jako je řízení incidentů, reakce na mimořádné události, kontinuita provozu a krizové řízení, mohou organizace chránit své zájmy, zúčastněné strany a komunity. Dokáží se připravit na všechny typy narušení, reagovat na ně, řídit je a vzpamatovat se z nich, čímž zajišťují kontinuitu a odolnost navzdory nepříznivým podmínkám. Tento komplexní přístup nejen chrání aktiva organizace a zúčastněné strany, ale také zvyšuje její schopnost fungovat za různých podmínek, a tak z ní vyjít silnější, odolnější a lépe připravená na budoucí výzvy. 

Politiky a právní předpisy EU týkající se připravenosti na mimořádné události a začleňování osob se zdravotním postižením poskytují společnostem a organizacím pevný rámec pro zajištění bezpečnosti, dostupnosti a začlenění všech jednotlivců během mimořádných událostí. Dodržováním těchto zásad, začleněním osob se zdravotním postižením do krizového plánování a reakce na mimořádné události a neustálým zlepšováním svých postupů mohou společnosti a organizace přispět k budování odolnějších a inkluzivnějších komunit. 

Prevence a zmírňování jsou základními součástmi komplexního řízení rizik ve společnostech a organizacích, které pomáhají snižovat pravděpodobnost a dopad incidentů. Pochopením a implementací těchto strategií mohou organizace nejen předcházet incidentům, ale také minimalizovat jejich dopady, a tím zajistit kontinuitu provozu, chránit aktiva a udržovat bezpečnost a důvěru zaměstnanců. Účinná prevence a zmírňování vyžadují trvalé odhodlání, strategické plánování a integraci technologií, které jsou nezbytné pro budování odolné organizace. 

Připravenost, reakce a obnova nejsou izolované činnosti, ale vzájemně propojené fáze, které na sebe navazují a vytvářejí odolnou organizaci schopnou účinně zvládat mimořádné události. Díky pečlivému plánování, důkladným strategiím reakce a cíleným opatřením na obnovu mohou organizace zajistit, že tváří v tvář nepříznivým událostem nejen přežijí, ale budou i prosperovat. 

Bibliografie 

Seznam odkazů na zdroje informací použitých v textu kapitol. 

1. Croneri. (n.d.). Krizové řízení. Citováno z https://app.croneri.co.uk/topics/emergency-management/indepth; 
2. Angažujte se pro úspěch. (n.d.). 10 tipů pro manažery v nouzových situacích. Citováno z https://engageforsuccess.org/crisis-and-change/10-tips-for-managers-in-emergencies-engage-for-success/https://engageforsuccess.org/crisis-and-change/10-tips-for-managers-in-emergencies-engage-for-success/; 
3. Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. (3.05.2021). Rámcová směrnice o BOZP. Citováno z https://osha.europa.eu/en/legislation/directives/the-osh-framework-directive/1; 
4. Evropská komise. (n.d.). Zaměstnanost a sociální věci Evropské unie. Citováno z https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1484&langId=en; 
5. Evropská komise. (n.d.). Sociální ochrana a sociální začleňování. Citováno z https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1139; 
6. Evropská komise. (n.d.). Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Citováno z https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1612&langId=en; 
7. Evropská komise. (n.d.). Sociální investice. Citováno z https://ec.europa.eu/social/main.jsp?catId=1597&langId=en; 
8. Evropská platforma pro rehabilitaci. (9.02.2023). Evropská strategie pro pomoc osobám se zdravotním postižením 2021–2030. Citováno z https://knowledge.epr.equass.be/article/533-european-disability-strategy-2021-2030#:~:text=The%20Strategy%20for%20the%20Rights,and%20access%20to%20society%20and; 
9. Federální agentura pro krizové řízení. (2007). Zprávy po akci. Citováno z https://training.fema.gov/programs/emischool/el361toolkit/assets/after_actionreports.pdf; 
10. Polská vláda. (n.d.). mechanismu civilní ochrany Unie. Citováno z https://www.gov.pl/web/mswia-en/union-civil-protection-mechanism#:~:text=The%20EU%20Civil%20Protection%20Mechanism,1313%2F13%2FEU); 
11. Strategie GP. (n.d.). Základní průvodce připraveností a řízením mimořádných událostí. Citováno z https://www.gpstrategies.com/blog/the-ultimate-guide-to-emergency-preparedness-and-management/; 
12. PBSG. (n.d.). Co je BCM (Business Continuity Management) a proč je pro vaši společnost tak důležitý?. Citováno z https://www.pbsg.pl/co-to-jest-bcm-business-continuity-management-i-dlaczego-jest-tak-wazny-dla-twojej-firmy/; 
13. Ready.gov. (9.07.2023). Řízení incidentů. Citováno z https://www.ready.gov/business/resources/incident-management; 
14. Ready.gov. (9.07.2023). Havarijní plány. Citováno z https://www.ready.gov/business/emergency-plans; 
15. Kultura bezpečnosti. (2.02.2024). Krizové řízení. Citováno z https://safetyculture.com/topics/emergency-management/; 
16. TechTarget. (17.01.2024). Vysvětlení řízení incidentů vs. reakce na incidenty. Citováno z https://www.techtarget.com/searchsecurity/tip/Incident-management-vs-incident-response-explained. 

Prezentace

Gratulujeme k dokončení modulu 1 školení PRODIGY. Nezapomeňte se o svůj úspěch podělit se svými přáteli!

Úvod 

Krizové plánování je klíčové pro zajištění bezpečnosti a odolnosti společností během krizí. Plánování není jen o reakci na mimořádné události, ale také o jejich prevenci prostřednictvím promyšlené přípravy.  

Tento modul se hlouběji zaměřuje na základní součásti efektivního krizového plánování, jako jsou strategie hodnocení a zmírňování rizik, role a odpovědnosti za reakci na mimořádné události, komunikační a koordinační protokoly a hodnocení a zpětná vazba po nouzových událostech. Cílem tohoto modulu je prostřednictvím komplexního přístupu poskytnout účastníkům znalosti a dovednosti nezbytné pro vypracování a provádění kvalitních krizových plánů. 

Než začneme, musíte být schopni určit, co je nouzová situace a jaká je vhodná úroveň reakce. Nouzová situace je definována jako jakákoli událost, která by mohla vést ke ztrátě nebo narušení provozu, služeb nebo funkcí organizace. Mimořádná událost je navíc událost, která může ohrozit nebo ohrožuje život. Koordinované řízení je proto nezbytné pro ochranu života a obchodní činnosti. ​ (anteagroup, 2022)​​ (Goverment of WA, n.d.)​ 

Zvládání mimořádných událostí zahrnuje jak pochopení pravděpodobnosti výskytu mimořádné události, tak jejích potenciálních důsledků. Efektivní krizové řízení znamená, že jsou zavedeny plány pro všechny identifikované krizové scénáře, aby byla reakce komplexní. Je tedy jasné, že přípravu na mimořádné události nelze nechávat na poslední chvíli.​ (Goverment of WA, n.d.)​ 

V širším smyslu by plánování krizové připravenosti mělo usilovat o naplnění těchto prvků: 

1. Hodnocení rizika 
2. Kontinuita podnikání, provozu 
3. Spolupráce a součinnost s místními nebo národními orgány pro připravenost na mimořádné události za účelem ochrany života,​ (Pathway Health Service, 2017)​ 
4. Inkluzivní krizové plánování. Při plánování mimořádných událostí na pracovišti je důležité brát v úvahu osoby s omezenou pohyblivostí nebo funkčními potřebami, které mohou být během mimořádné události, havárie, nebo po ní nejvíce ohroženy. Může se jednat například o osoby se zdravotním postižením.​ (Everbridge, n.d.)​ 

Krizové plánování je proto klíčové pro zajištění bezpečnosti a odolnosti společností během krizí. Plánování není jen o reakci na mimořádné události, ale také o jejich prevenci prostřednictvím promyšlené přípravy. 

Existuje mnoho osvědčených postupů pro nouzové plánování, kterými se mohou krizoví manažeři řídit při přípravě ve své organizaci. Tato část se zabývá klíčovými složkami efektivního krizového plánování, které lze shrnout takto: 

• Hodnocení a strategie zmírňování rizik 
• Definování rolí a odpovědností reakce na mimořádné události 
• Vypracování komunikačních a koordinačních protokolů 
• Vyhodnocení po mimořádné události a zpětná vazba 

Díky holistickému přístupu poskytuje tento modul přehled a analýzu osvědčených postupů pro vypracování a implementaci kvalitních krizových plánů. 

Submodul 2.1. Hodnocení rizik a strategie jejich zmírňování 

Hodnocení rizik je nedílnou součástí řízení rizik. V této části je představen význam hodnocení rizik v oblasti strategického krizového plánování a jeho místo v celkové metodice řízení rizik, jakož i navrhované strategii zmírňování dopadů. 

Přístup k řízení rizik 

Řízení rizik je nepřetržitý proces, který je založen na základech normy ISO 31000:2018. Zahrnuje předběžnou analýzu souvislostí potenciálních rizik, jejich kritičnosti a dopadu a možných preventivních a nápravných opatření. 

Riziko je šance, že se stane něco, co bude mít dopad na cíle projektu, a řízení rizik lze popsat jako kulturu, procesy a struktury, které jsou zaměřeny na realizaci potenciálních příležitostí při zvládání nepříznivého dopadu. Riziko je definováno jako událost nebo stav, který má potenciál negativně ovlivnit dosažení plánu. 

Metodika řízení rizik se skládá z těchto hlavních prvků: 

• Identifikace: identifikace rizika (hrozeb nebo příležitostí) a dokumentace rizik zaznamenaných osobou odpovědnou za evidenci rizik.  V této souvislosti jsou analyzovány všechny činnosti a faktory plánu (interní nebo externí), které mohou plán nepříznivě ovlivnit. Identifikace nebezpečí spojených s možnými krizovými scénáři. 

• Posouzení: Analýza rizik spojených s možnými krizovými scénáři. Primárním cílem je zdokumentovat čistý dopad všech identifikovaných hrozeb vyhodnocením: 

• Pravděpodobnost hrozeb a příležitostí (rizik); 

• Dopad každého rizika; 

• Stanovení priorit na základě měřítek. 

• Reakce: příprava a implementace reakcí managementu s cílem zmírnit hrozby a maximalizovat příležitosti. Implementace kontrolních opatření, včetně plánů reakce na mimořádné události. 

• Monitorování a přezkum: monitoring a přezkoumávání opatření k řízení rizik (účinnost plánu reakce na mimořádné události). V tomto okamžiku je vždy možné, že se vyskytnou nová rizika. Doporučuje se průběžně identifikovat potenciální rizika a hlásit je příslušnému manažerovi rizik. Manažer rizik poté udržuje registr rizik aktualizovaný podle výše uvedených kroků. 

• Komunikace: poskytování pravidelných zpráv vedení ve stanovených intervalech. 

Má se za to, že v oblasti strategického plánování pro mimořádné situace existuje souvislost mezi identifikací rizik a jejich hodnocením. 

Hodnocení rizik zahrnuje posouzení pravděpodobnosti a potenciálního dopadu různých nebezpečí nebo rizik, což umožňuje osobám s rozhodovací pravomocí prioritizovat své zdroje a zaměřit se na zmírnění nejvýznamnějších hrozeb. Na druhé straně identifikace rizik zahrnuje identifikaci a pochopení konkrétních rizik přítomných v prostředí nebo systému, což umožňuje implementaci cílených opatření. 

Tato neoddělitelná vazba mezi hodnocením rizik a identifikací rizik představuje silnou synergii, která vede k integrovanému krizovému plánování. ​ (TheSafetyMaster, n.d.)​ 

Hodnocení rizik v ideálním případě zachycuje každé riziko, kterému čelí konkrétní role, tým, pracovní místo nebo oddělení. Pokud se jedná o malou organizaci a společnost, může být možné posoudit rizika celého týmu jako jedné jednotky.  

Většinou je obtížné identifikovat potenciální nouzové situace. Pro účinný plán reakce na mimořádné události se doporučuje prohledat historii zaměstnanců společnosti a záznamy o incidentech, stejně jako všechny další problémy, které by mohly být faktorem během mimořádné události.​ (SafetyLine, n.d.)​ 

Identifikace rizik

V rámci procesů plánování připravenosti na mimořádné situace na pracovišti je jako příklad uvedena řada hrozeb, které by mohly představovat problém: 

• Požár: V případě požáru může být nutné, aby zaměstnanci budovu evakuovali, aby zajistili svou bezpečnost a předešli zranění nebo ztrátám na životech. 

• Rozlití/únik chemikálií: Pokud dojde k rozlití nebo úniku nebezpečných chemikálií, může být nutná evakuace, aby byli zaměstnanci chráněni před expozicí a potenciálními zdravotními riziky. 

• Úniky plynu: Úniky zemního plynu nebo jiných plynů mohou představovat značné riziko výbuchu nebo udušení, což vyžaduje evakuaci pro zajištění bezpečnosti zaměstnanců. 

• Biologická kontaminace: Případy biologické kontaminace, jako je uvolnění škodlivého patogenu nebo biologicky nebezpečného materiálu, mohou vyžadovat evakuaci, aby se zabránilo šíření nemoci nebo infekce. 

• Radiační expozice: V zařízeních, kde jsou přítomny zdroje radiace, jako jsou jaderné elektrárny nebo zdravotnická zařízení, může únik radiace nebo expozice vyvolat potřebu evakuace, aby se minimalizovala radiační expozice zaměstnanců. 

• Strukturální poškození: Vážné strukturální poškození budovy způsobené událostmi, jako jsou zemětřesení, výbuchy nebo silné bouře, může vyžadovat evakuaci, aby se zabránilo zřícení nebo dalším nebezpečím. 

• Teroristické hrozby: V případě věrohodné teroristické hrozby, jako je hrozba bombou nebo situace aktivního střelce, může být nutná evakuace, aby byli zaměstnanci chráněni před újmou. 

• Nepříznivé počasí: Extrémní povětrnostní jevy, jako jsou hurikány, tornáda nebo silné bouře, mohou představovat riziko pro bezpečnost zaměstnanců, což vede k potřebě evakuace a hledání úkrytu na bezpečnějším místě. 

• Povodně: Stoupající hladina vody v důsledku silných srážek, bouřkových vln nebo prasklého potrubí může vést k záplavám na pracovišti, což vyžaduje evakuaci do vyšších poloh nebo bezpečnějších oblastí. 

• Výbuchy: Výskyt výbuchů v důsledku úniku plynu, chemických reakcí nebo jiných příčin může vyžadovat okamžitou evakuaci, aby se předešlo zraněním nebo úmrtím. 

• Poruchy veřejných služeb: Poruchy základních služeb, jako je voda, plyn nebo elektřina, mohou vytvořit nebezpečné podmínky na pracovišti, což vede k potřebě evakuace. 

Všechna rizika, která mohou být zjištěna během procesu identifikace rizik, by měla být registrována v registru rizik, kde je každé riziko důkladně analyzováno a vyhodnoceno.  

Pokaždé, když je zjištěno nové riziko, měl by být informován manažer rizik, aby mohl být dodržen standardní postup evidence rizika. 

Oznámení o novém riziku by mělo obsahovat tyto prvky: 

• popis nového rizika nebo potenciální události, 

• pravděpodobnost výskytu rizika, 

• dopad, který toto riziko způsobí. 

Hodnocení rizik

Hodnocení rizik je proces, který se používá k identifikaci potenciálních nebezpečí a analýze toho, co by se mohlo stát, pokud dojde ke katastrofě nebo nebezpečí. Existuje mnoho nebezpečí, která je třeba vzít v úvahu, a každé nebezpečí může mít mnoho možných scénářů, které se v něm nebo kvůli němu odehrávají. 

Při provádění hodnocení rizik je kladen důraz na identifikaci zranitelných nebo slabých míst, které by mohly učinit podnik zranitelnějším vůči ztrátám z rizika. Například budova s nedostatečným nebo žádným protipožárním systémem by mohla shořet do základů, na rozdíl od budovy se správně navrženým a plně instalovaným systémem. 

Obecně platí, že zranitelnosti organizace přispívají k závažnosti škody při vzniku incidentu a lze je shrnout takto:  

• bezpečnost, 

• nedostatky v pozemních stavbách,  

• procesní systémy,  

• zabezpečení, 

• ochranné systémy a  

• programy prevence ztrát. ​(Ready.gov, 2024)​ 

Nejběžnější nástroje pro hodnocení krizových rizik používané při zvládání mimořádných událostí

Identifikace nebezpečí a hodnocení rizik (HIRA) 

HIRA, neboli Hazard Identification and Risk Assessment, je důkladná a strukturovaná metoda používaná k identifikaci všech myslitelných rizik, která mohou mít dopad na vaši společnost nebo organizaci. Zahrnuje hodnocení jejich potenciálního dopadu a zranitelnosti. Prostřednictvím HIRA můžete analyzovat četnost, závažnost, trvání a rozsah každého rizika spolu s expozicí, náchylností a schopností přizpůsobení postiženého obyvatelstva a majetku. Kromě toho HIRA pomáhá při hodnocení současných strategií zmírňování rizik a určování oblastí pro rozšíření a případná vylepšení.  

*Pravděpodobnost (L): 1 – vzácná, 2 – nepravděpodobná, 3 – možná, 4 – pravděpodobná, 5 – téměř jistá 

**Závažnost (S): 1 – nevýznamná, 2 – mírná, 3 – střední, 4 – hlavní, 5 – katastrofická 

Analýza dopadů na podnikání (BIA)

BIA, neboli Business Impact Analysis, je nástroj jehož cílem je soustředit se na to, jak může narušení nebo nouzová situace ovlivnit základní operace a postupy organizace. BIA pomáhá při hodnocení provozních, finančních, právních, reputačních a regulačních důsledků různých rizik. Pomáhá také při určování časových cílů obnovy a zdrojů nezbytných k obnovení pravidelného provozu. BIA navíc usnadňuje identifikaci závislostí a vzájemných vazeb mezi funkcemi a procesy, což umožňuje stanovit jejich priority na základě významu a naléhavosti. 

Užitečný externí zdroj: Plánování kontinuity podnikání pro malé a střední podniky 

Analýza scénářů 

Analýza scénářů slouží jako nástroj pro proniknutí do potenciálních výsledků a důsledků různých událostí nebo okolností, které mohou nastat v budoucnu. Jeho účelem je pomoci předvídat a připravit se na řadu nejistot a překážek a zároveň posoudit účinnost a odolnosti vašich plánů a strategií. Analýza scénářů navíc pomáhá určit katalyzátory a signály změn spolu s příležitostmi a riziky pro vaši komunitu nebo organizaci.​(LinkedIn community, 2023)​ 

SWOT analýza  

SWOT analýza je plánovací technika používaná k vyhodnocení silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb organizace nebo systému. Poskytuje strukturovaný přístup k posouzení současného stavu a budoucích možností, což napomáhá informovanému rozhodování a rozvoji strategie. 

Tato technika je určena pro použití v přípravných fázích rozhodovacích procesů a může být použita jako nástroj pro hodnocení strategické pozice organizace. Jejím účelem je upřesnit cíle podnikatelského záměru nebo projektu a určit vnitřní a vnější faktory, které jsou pro dosažení těchto cílů příznivé a nepříznivé. 

Některé otázky, které je třeba vzít v úvahu při vytváření SWOT analýzy, jsou uvedeny v následující tabulce:  

Tabulka 1: Příklad SWOT analýzy 

Matice rizik 

Jak bylo uvedeno výše, riziko je obvykle považováno za měřítko nepříznivého dopadu a pravděpodobnosti výskytu události. Na základě této metodiky je riziko uvažováno jako součin pravděpodobnosti výskytu nežádoucí události a jejího možného dopadu na různé kategorie. Takové hodnocení a kategorizace se obvykle používá při stanovení priorit nápravných opatření nezbytných k řešení identifikovaných rizik. Přijatá riziková kritéria jsou následující: 

Tabulka 2: Matice hodnocení pravděpodobnosti 

Tabulka 3: Matice hodnocení dopadu 

Podle výše uvedených rizikových kritérií je vytvořena následující riziková tepelná mapa: 

Tabulka 4: Tepelná mapa rizik 

Reakce na riziko

Pro každé identifikované riziko musí být identifikována reakce. Je odpovědností vedení společnosti spolu s manažerem rizik, aby pro každé identifikované riziko zvolili reakci na riziko. 

Možné reakce na rizika jsou: 

• Vyhněte se, eliminujte hrozbu odstraněním příčiny. 
• Zmírněte, identifikujte způsoby, jak snížit pravděpodobnost nebo dopad rizika. 
• Převeďte, učiňte za riziko odpovědnou jinou stranu. 
• Přijměte, nic nedělejte. 

Která reakce na riziko je pro vaši firmu nejvhodnější?

Určení nejvhodnější reakce na rizika pro vaše podnikání závisí na řadě faktorů, včetně povahy rizik, dostupných zdrojů a konkrétních cílů a priorit organizace. 

Klíčovým prvkem efektivního zmírňování rizik a integrovaného řízení rizik je identifikace typů rizik, kterým vaše firma čelí. Před zahájením jakéhokoli plánování je nezbytné provést důkladné posouzení hrozeb, aby bylo možné identifikovat a klasifikovat rizika. 

Jak bylo zdůrazněno výše, hodnocení rizik slouží podnikům jako základní nástroj pro manévrování ve složitém poli potenciálních hrozeb. Identifikací a stanovením priorit provozních rizik, kterým vaše firma čelí, můžete optimalizovat alokaci zdrojů pro zmírnění rizik tím, že se zaměříte na nejkritičtější oblasti.​(AlertMedia, 2024)​ 

Zmírnění rizik 

Dopad rizik mimořádných událostí lze snížit tím, že se zaměříme na jejich zmírňování. Existuje-li pravděpodobnost významných dopadů, mělo by být prioritou vytvoření strategie pro zmírňování dopadů. Existuje mnoho strategií zmírnění, které mohou snížit škody způsobené katastrofou vaší firmě a usnadnit její obnovu.​(Ready.gov, 2024)​ 

Zmírňování rizik vs. prevence rizik

Stručně řečeno, “zmírňování rizik je praxe snižování dopadu události, zatímco prevence rizik se zaměřuje na úplné zabránění těmto událostem". 

Mezi činnostmi v oblasti zmírňování rizik a prevencí rizik existuje několik podobností, protože obě mají za cíl chránit organizaci, její zaměstnance a její obchodní činnosti. Obvykle se používají paralelně k vytvoření více vrstev zabezpečení. 

I když je prevence důležitým aspektem připravenosti na mimořádné události, je nepraktické důsledně předcházet všem mimořádným událostem. Proto je stejně důležité stanovit strategii, jak minimalizovat dopad, když dojde k nepředvídaným událostem. To je místo, kde se zmírňování rizik stává nezbytným.​(AlertMedia, 2024)​ 

Opatření ke zmírnění rizik a připravenost jsou implementována dříve, než dojde k mimořádné události. A naopak, reakce a obnova jsou ze své podstaty možné pouze po katastrofické události.​(Jane A. Bullock, 2012)​ 

Příklad zmírňování rizik

Příklad požáru: riziko, které by mělo být zmírněno. 

Každý typ podnikání, jako jsou obchodní kanceláře, čelí značnému riziku požáru, což vyžaduje komplexní plán reakce. Takový plán by měl zahrnovat preventivní opatření ke snížení pravděpodobnosti vzniku požáru, jakož i účinné protokoly reakce na požár k zajištění bezpečné evakuace během požáru.​(AlertMedia, 2024)​ 

Strategie zmírňování, které je třeba vzít v úvahu

• Přestudujte aktuální předpisy o požární prevenci, národní normy a osvědčené postupy, abyste identifikovali příležitosti ke zmírnění rizik a požadavky na shodu. 
• Poraďte se se svou pojišťovnou a prozkoumejte poradenské služby pro přizpůsobení ochrany pro nová nebo rekonstruovaná zařízení, což může vést ke snížení pojistného u vysoce chráněných nemovitostí. 
• Vyberte si umístění budovy mimo oblasti náchylné k záplavám, bouřkám, významné seismické aktivitě nebo v blízkosti nebezpečných zařízení, abyste minimalizovali riziko. 
• Zajistěte, aby stavební konstrukce splňovala požadavky na požární ochranu a bezpečnost života, jak je uvedeno v platných stavebních předpisech. 
• Implementujte systémy nepřerušitelného napájení (UPS) a nouzové záložní generátory pro kritická zařízení, abyste zmírnili přerušení provozu. 
• Vypracujte plán kontinuity provozu, který zahrnuje strategie obnovy pro efektivní řízení rizik.​(Ready.gov, 2024)​ 

Submodul 2.2. Role a odpovědnosti za reakci na mimořádné události

Kdo nese odpovědnost v souvislosti s reakcí na mimořádné události?

Vrcholový management má povinnost zajistit, pokud je to proveditelné, aby zaměstnanci a další osoby nebyli vykonávanou prací ohroženi. Kromě toho jsou zaměstnavatelé povinni vypracovat nouzové plány při zřizování a zavádění systému řízení bezpečnosti pro provoz podniku.​(Goverment of WA, n.d.)

Definování jasných rolí a odpovědností při mimořádných událostech

Je důležité předem stanovit komunikaci a spolupráci a definovat role a odpovědnosti. Školení a cvičení navíc umožňují krizovým manažerům otestovat své plány, identifikovat oblasti, které je třeba zlepšit, a zajistit, aby byli zaměstnanci obeznámeni se svými rolemi a povinnostmi.​(Command Solutions Ltd, 2023)​ 

Ve společnosti by měly být určeny osoby, které budou implementovat vaše postupy v případě incidentu nebo mimořádné události. Mělo by být zajištěno, aby všichni příslušní zaměstnanci, bez ohledu na jejich běžnou úlohu, rozuměli tomu, co dělat v případě nouze, například: 

- znát umístění východů 

- jak používat nouzové vybavení 

- jak spustit poplach 

- od koho přijímat instrukce ​(HSE, n.d.)​ 

- zahrnout pomoc osobám se zdravotním postižením. 

Pokud jde konkrétně o evakuaci, rozdělení rolí a odpovědností je klíčem k zajištění hladkého a efektivního procesu evakuace. Mezi tyto role by mohli patřit pracovníci požární bezpečnosti, kteří jsou odpovědní za kontrolu prostor, aby se ujistili, že všichni byli evakuováni, a určení pracovníci první pomoci, kteří mohou v případě potřeby poskytnout okamžitou péči.​(Quinn, 2023)​ 

Ve firemním prostředí mohou být role a odpovědnosti za reakci na mimořádné události přizpůsobeny tak, aby vyhovovaly struktuře organizace, odvětví a konkrétním rizikům. Zde je rozpis typických rolí a jejich odpovědností v rámci reakce společnosti na mimořádné události: 

Tabulka 5: Typické role a jejich odpovědnosti 

Tým reakce na mimořádné události se obvykle skládá z různých rolí, přičemž velitel incidentu je zásadní. Je důležité udržovat aktualizované kontaktní údaje pro každého člena, aby byla zajištěna stálá dostupnost. Dostupnost 24 hodin denně, 7 dní v týdnu zajišťuje nepřetržité pokrytí kritických rolí, přičemž personál se střídá podle potřeby. 

Tabulka 6: Nejběžnější role týmu pro reakci na mimořádné události ​(AlertMedia, 2023)​ 

Během evakuace je pro úspěšný výsledek nutná koordinace všech jednotlivců. Smysl pro sdílenou odpovědnost pomáhá zajistit, aby všichni jednotlivci byli lépe připraveni na mimořádné události. V souvislosti s reakcí na mimořádné události je schopnost koordinace mezi různými jednotlivci obzvláště důležitá, když je třeba během krize rozšířit odpovědnost a schopnost reakce na širší hranice jurisdikce. ​(A.M. Guerrero, 2023)​ 

Submodul 2.3. Komunikační a koordinační protokoly 

V nouzových situacích je efektivní komunikace zásadní pro zajištění bezpečnosti a minimalizaci škod. Je nezbytné mít jasný, stručný a dobře nacvičený komunikační plán, který využívá více kanálů k oslovení všech zúčastněných osob. Tento plán by měl obsahovat pokyny pro nouzové situace, které jsou snadno dostupné a srozumitelné jak pro zaměstnance, tak pro návštěvníky.  

V případě nouze může schopnost rychle a přesně komunikovat zabránit zmatkům, zraněním, a dokonce i úmrtím. Vícekanálový přístup zajišťuje redundanci, takže pokud jeden systém selže, mohou jej převzít jiné. Poté, co bezprostřední hrozba pomine, je průběžná komunikace klíčem k obnově a udržení důvěry mezi zúčastněnými stranami.  

Robustní komunikační strategie chrání nejen jednotlivce, ale také majetek organizace. Jasným vymezením nezbytných opatření, jako jsou postupy odstávky, mohou zaměstnanci rychle jednat s cílem chránit majetek a snížit celkový dopad mimořádné události.  

A konečně, transparentní komunikace po nouzových situacích pomáhá v procesu obnovy a posiluje závazek organizace k bezpečnosti a odolnosti. Je to důkaz připravenosti a schopnosti organizace zvládat krize, což v konečném důsledku posiluje její pověst a vztahy se zúčastněnými stranami.​(Gladwish, 2023)​ 

Vytvoření komunikačního plánu šitého na míru vaší společnosti je zásadním krokem při zvládání mimořádných událostí. Dobře vypracovaný komunikační plán slouží jako pilíř úsilí o reakci na mimořádné události a zajišťuje, že všechny zúčastněné strany jsou informovány a připraveny rychle jednat. Tento plán by měl být komplexní a měl by se zabývat jedinečnými potřebami a charakteristikami vašich lidí. 

Začněte tím, že určíte nejúčinnější způsoby shromažďování informací. To by mohlo zahrnovat vytvoření sítě kontaktů v rámci různých oddělení, kteří mohou poskytovat aktualizace, využití technologií, jako jsou systémy nouzových upozornění, které mohou odesílat upozornění v reálném čase, a zřízení vyhrazených komunikačních kanálů, jako jsou horké linky nebo mobilní aplikace. Kromě toho zvažte různé způsoby šíření informací, které mohou sahat od e-mailu a sociálních médií až po systémy veřejného ozvučení a osobní setkání, v závislosti na naléhavosti a povaze informací. 

Dále určete klíčové jednotlivce nebo týmy odpovědné za šíření těchto informací a ujistěte se, že jsou vyškoleni a připraveni tak činit efektivně. Kanály používané k šíření zpráv by měly být rozmanité a přístupné, včetně sociálních médií, místního rozhlasu, komunitních diskusních fór a nouzových výstražných systémů.  

Je nezbytné zajistit, aby používané nástroje a metody byly inkluzivní a vyhovovaly různorodým potřebám všech zaměstnanců společnosti a dalších zúčastněných stran, včetně osob se zdravotním postižením nebo jazykovou bariérou. Pravidelná cvičení a aktualizace plánu mohou pomoci udržet jeho účinnost a přizpůsobivost měnícím se okolnostem​(Everbridge, n.d.)​. 

V konečném důsledku je cílem usnadnit postupy evakuace a přesné šíření informací, které jsou zásadní pro bezpečnost a well-being všech zúčastněných stran během nouzové situace.  

Osvědčené postupy pro vytvoření efektivního plánu nouzové komunikace (EC)

• Plán EC musí být jasně sladěn se specifickými cíli a přizpůsoben potřebám určených klíčových zúčastněných stran. 
• Získání podpory vedení je pro provádění a účinnost plánu EC klíčové. 
• Měl by být začleněn komplexní přístup k nouzovým scénářům, který zahrnuje přírodní katastrofy, bezpečnostní hrozby a další potenciální krize. 
• Využití kombinace komunikačních kanálů zajišťuje redundanci a spolehlivost, přičemž elektronické a neelektronické metody se vzájemně doplňují. 
• Pravidelné aktualizace a testy plánu EC jsou nezbytné pro zachování jeho relevance a účinnosti v aktuálních nouzových situacích. 
• Školení a cvičení pro všechny potenciální uživatele plánu EC zajistí obeznámenost a efektivitu během skutečné mimořádné události. 
• Záložní komunikační systém, jako je například systém volání na pevnou linku, je nezbytný pro udržení komunikace v případě selhání digitální sítě. 
• Průběžné hodnocení a zdokonalování plánu EC pomůže přizpůsobit se novým hrozbám a začlenit technologický pokrok. 

Klíčové poznatky pro nouzový komunikační plán 

Zapojení všech relevantních zúčastněných stran: Zajistěte, aby plán EC jasně identifikoval všechny externí strany, jako jsou orgány činné v trestním řízení, hasičské sbory, zdravotnický personál a regulační orgány, které musí být zapojeny do úsilí o reakci na mimořádné události. 

Různé komunikační metody: Plán by měl nastínit různé způsoby komunikace, které mají být použity během krize, včetně telefonních hovorů, textových zpráv, e-mailů a potenciálně sociálních médií, aby se zajistilo, že se zprávy dostanou ke všem potřebným stranám rychle a efektivně. 

Strategie zvládání krize: Podrobná ustanovení pro účinné zvládnutí krize, s primárním cílem minimalizovat škody na zdraví a předcházet škodám na aktivech podniku. 

Podrobné evakuační postupy: Zahrňte komplexní pokyny pro evakuaci personálu, které specifikují komunikační metody, trasy a protokoly pro zajištění bezpečnosti personálu v případě nouze. 

Určení bezpečných oblastí: Identifikujte a sdělte bezpečná místa, kde se zaměstnanci mohou sejít, pokud krize představuje přímou hrozbu pro jejich bezpečnost, a zajistit, aby tato místa byla přístupná a vybavená tak, aby zvládla potřeby personálu během nouzové situace. 

Začlenění rutinních kontrol krizových komunikačních protokolů, jako jsou volací seznamy, je zásadním prvkem každé strategie nouzové komunikace. Zajišťuje, že všechny zúčastněné osoby mohou být v případě nouze rychle a efektivně zastiženy, a udržuje tak efektivní a spolehlivý komunikační proces. Tato praxe je nezbytná pro ověření funkčnosti a účinnosti systému reakce na mimořádné události.​(Awati, n.d.)​ 

Submodul 2.4. Vyhodnocení po mimořádné události a zpětná vazba

V souvislosti se strategickým plánováním pro mimořádné situace je třeba provést hodnocení po nouzovém stavu, aby bylo možné určit a provést nápravná opatření.

Vyhodnocení opatření v oblasti připravenosti na mimořádné události

Předem definovaný plán hodnocení zajišťuje systematický přístup ke shromažďování kritických dat a poznatků po incidentu. Za druhé, zapojení zúčastněných stran má zásadní význam pro ucelený pohled na mimořádnou situaci a její důsledky. Tento inkluzivní přístup nejen obohacuje hodnocení o různé perspektivy, ale také podporuje sdílenou odpovědnost za bezpečnost. Je nezbytné začlenit inkluzivitu a rovnost do hodnocení, aby se zajistilo, že potřeby všech členů organizace budou uspokojeny. V neposlední řadě by hodnocení mělo vyústit v proveditelná doporučení, která se budou zabývat identifikovanými základními příčinami a zlepší strategie reakce na mimořádné události. Tato doporučení musí být začleněna do bezpečnostních protokolů a školicích programů organizace, aby bylo zajištěno neustálé zlepšování a připravenost na budoucí mimořádné události.  

Proces hodnocení po mimořádné události zahrnuje důležitost systematické analýzy údajů s cílem identifikovat silné a slabé stránky v připravenosti a reakci na mimořádné události. Využití metodik, jako je analýza hlavních příčin, analýza mezer nebo SWOT analýza, může poskytnout objektivní vhled do příčin, důsledků a ponaučení mimořádné události.  

Podávání zpráv o zjištěních jasným a stručným způsobem zajišťuje, že zúčastněné strany a orgány jsou dobře informovány o klíčových otázkách, opatřeních a výsledcích. V neposlední řadě je pro zvýšení bezpečnosti a odolnosti na pracovišti zásadní provádění změn se zaměřením na naléhavost, proveditelnost a dopad a zároveň stanovení jasných odpovědností a sledování pokroku.  

Tento strukturovaný přístup k hodnocení a zlepšování může významně přispět k účinnějšímu systému krizového řízení. Důkladné a komplexní hodnocení po nouzových situacích je proaktivním krokem směrem k bezpečnějšímu a odolnějšímu pracovišti.​(LinkedIn community, 2023)​ 

Zpráva po akci (AAR - After-Action- Report) slouží jako komplexní nástroj pro analýzu účinnosti reakce, zdůrazňuje, jaké strategie fungovaly, a určuje oblasti, které je třeba zlepšit. Kladením cílených otázek týkajících se vhodnosti strategií reakce, včasnosti a koordinace komunikace a celkových silných a slabých stránek reakce mohou zúčastněné strany získat jasnou představu o úsilí v oblasti reakce. Identifikace nedostatků a jejich řešení je zásadní pro zvýšení schopnosti společnosti zvládat budoucí mimořádné události.  

Cílem debriefingu je zdokumentovat: 

1. Příležitosti identifikované během operací s cílem zlepšit budoucí reakce. 
2. Strategie na podporu koordinace a komunikace mezi zúčastněnými stranami. 
3. Poznatky přispívající k účinnosti budoucích provozních postupů a činností​(BritishColumbia, 2024)​ 

Klíčové poznatky z těchto hodnocení by se měly zaměřit na poučení z úspěchů i neúspěchů reakce. Tyto znalosti by měly být zdokumentovány a účinně sdělovány, aby se podpořily další komunity při budování své odolnosti. Kolektivní moudrost získaná z individuálních zkušeností tak může přispět k tomu, aby byl personál lépe připraven a reagoval na katastrofy. 

Tabulka 7: Typické otázky, které je třeba vzít v úvahu při sestavování zprávy po akci (AAR) 

Souhrnně lze říci, že hodnocení po mimořádných událostech má zásadní význam pro posílení strategií krizového řízení. Slouží jako reflektivní proces pro pochopení efektivity úsilí o reakci, identifikaci oblastí pro zlepšení a vytvoření znalostí, které mohou pomoci zmírnit dopad budoucích mimořádných událostí. Pro komplexní posouzení je nezbytné zahrnutí různých pohledů, zejména pohledů dotčených skupin. To nejen pomáhá v procesu uzdravování a obnovy, ale také zajišťuje, že získané poznatky jsou komplexní a inkluzivní.​(SBCC, n.d.)​ 

Shrnutí klíčových bodů 

• Krizové plánování má zásadní význam pro zajištění bezpečnosti a odolnosti společností během krizí, včetně reakce na mimořádné události a jejich prevence. 

• Posouzení rizik je založeno na posouzení pravděpodobnosti a dopadů 

• Vrcholový management nese odpovědnost za zajištění bezpečnosti zaměstnanců a vytvoření krizových plánů. 

• Jasné role a odpovědnosti jsou nezbytné pro efektivní reakci na mimořádné události. 

• Koordinace mezi jednotlivci je klíčová při evakuacích a rozsáhlejších krizových situacích. 

• Vícekanálový komunikační plán zajišťuje redundanci a včasné šíření informací. 

• Pro efektivní krizové řízení jsou nezbytné na míru šité komunikační plány, včetně různých komunikačních metod. 

• Je nezbytné začlenit inkluzivitu a rovnost do hodnocení, aby bylo zajištěno, že potřeby všech členů organizace budou uspokojeny. 

• Proces hodnocení po mimořádné události zahrnuje systematickou analýzu dat s cílem identifikovat silné a slabé stránky v připravenosti a reakci na mimořádné události. 

Užitečné odkazy 

Případová studie

Sebehodnocení 

Závěr

Závěrem lze říci, že efektivní krizové řízení a připravenost jsou rozhodující pro ochranu života i obchodních operací. Ke komplexnímu řešení těchto výzev je nezbytné koordinované řízení. Krizové plánování zahrnuje pochopení pravděpodobnosti a důsledků potenciálních mimořádných událostí a zdůrazňuje význam proaktivní přípravy spíše než reakci na poslední chvíli. Posouzení rizik pomáhá stanovit priority zdrojů a zaměřit se na zmírnění významných hrozeb. Cílem strategií zmírňování je snížit dopad mimořádných událostí, přičemž reakce zahrnují vyhýbání se, zmírňování, přenos nebo přijetí rizik. I když je prevence rizik nezbytná, je stejně důležité strategicky plánovat minimalizaci dopadů, když dojde k mimořádným událostem, a proto je zmírnění rizik nezbytné. Efektivní krizové řízení závisí na posouzení rizik, jasném vymezení rolí a odpovědností, spolehlivých komunikačních protokolech a komplexním vyhodnocení po nouzových událostech. Modul 2 poskytuje organizacím komplexní rámec, jak se efektivně orientovat v mimořádných situacích a chránit well-being svých zainteresovaných stran. 

Bibliografie 

​​A.M. Guerrero, Ö. B. D. N. R. P. J. B. R. S., 2023. Spolupráce a individuální výkon při reakci na katastrofy. Globální změny životního prostředí, Svazek 82. 

​AlertMedia, 2023. Optimalizujte svou reakci na mimořádné události: Týmové role a odpovědnosti. [Online] K dispozici na adrese: https://www.alertmedia.com/blog/emergency-response-roles/ 

​AlertMedia, 2024. Zajistěte, aby zmírňování rizik fungovalo pro vaši firmu. [Online] K dispozici na adrese: https://www.alertmedia.com/blog/risk-mitigation/ 

​Anon., n.d. Přístup k řízení rizik v havarijní připravenosti. [Online] Dostupné z: https://www.dmp.wa.gov.au/Safety/Risk-management-approach-to-7898.aspx 

​Anteagroup, 2022. Pět osvědčených postupů pro připravenost na mimořádné události. [Online] Dostupné na adrese: https://us.anteagroup.com/news-events/blog/five-best-practices-for-emergency-incident-response-preparedness 

​Awati, R., n.d. nouzový komunikační plán (plán ES). [online] K dispozici na adrese: https://www.techtarget.com/searchdisasterrecovery/definition/emergency-communications-plan-EC-plan
[Přístup 22. dubna 2024]. 

​Britská Kolumbie, 2024. Informujte se po nouzové situaci. [Online] K dispozici na adrese: https://www2.gov.bc.ca/gov/content/safety/emergency-management/local-emergency-programs/after-action-review
[Přístup 22. dubna 2024]. 

​Command Solutions Ltd, 2023. Připravenost - 7 nejlepších postupů pro krizové manažery, s.l.: s.n. 

​Everbridge, n.d. 7 osvědčených postupů pro krizové manažery. [online] K dispozici na adrese: https://www.everbridge.com/blog/7-best-practices-for-emergency-managers/
[Přístup 22. dubna 2024]. 

​Gladwish, J., 2023. Jak sdělovat nouzové protokoly návštěvníkům a dodavatelům. [Online] K dispozici na adrese: https://www.ilobby.com/blog/communicate-emergency-protocols 

​Vláda WA, n.d. Bezpečnost, přístup k řízení rizik v havarijní připravenosti. [Online] Dostupné z: https://www.dmp.wa.gov.au/Safety/Risk-management-approach-to-7898.aspx 

​HSE, n.d. Plánování pro mimořádné události a mimořádné události. [online] K dispozici na adrese: https://www.hse.gov.uk/event-safety/incidents-and-emergencies.htm
[Přístup 22. dubna 2024]. 

​Jane A. Bullocková, G. D. H. D. P. C., 2012. Zmírňování, prevence a připravenost. PubMed Central. 

​Komunita LinkedIn, 2023. Jak můžete zajistit, aby vaše hodnocení po mimořádné události bylo důkladné?, s.l.: s.n. 

​Komunita LinkedIn, 2023. Jaké jsou nejběžnější nástroje pro hodnocení rizik mimořádných událostí používané při krizovém řízení?, s.l.: s.n. 

​Zdravotní služba Pathway, 2017. Havarijní připravenost: Hodnocení rizik, s.l.: s.n. 

​Quinn, A., 2023. Efektivní nouzové plánování: Průvodce v pěti krocích k zajištění bezpečnosti a dodržování předpisů. [Online] Dostupné na adrese: https://www.ilobby.com/blog/emergency-planning-steps-facility-safety-compliance 

​Ready.gov, 2024. Zmírnění rizik. [Online] K dispozici na adrese: https://www.ready.gov/business/planning/risk-mitigation 

​SafetyLine, n.d. 5 hlavních kroků k vytvoření úspěšného plánu reakce na mimořádné události. [Online] K dispozici na adrese: https://safetylineloneworker.com/blog/building-a-successful-emergency-response-plan
[Přístup 22. dubna 2024]. 

​SBCC, n.d. Proveďte hodnocení po nouzové situaci. [online] K dispozici na adrese: https://sbccimplementationkits.org/sbcc-in-emergencies/conduct-a-post-emergency-evaluation/
[Přístup 22. dubna 2024]. 

​TheSafetyMaster, n.d. Strategické plánování pro mimořádné události: Zásadní spojení mezi hodnocením rizik a identifikací nebezpečí. [Online] K dispozici na adrese: https://www.thesafetymaster.com/strategic-emergency-planning-the-crucial-connection-between-risk-assessment-and-hazard-identification/
[Přístup 22. dubna 2024]. 

Prezentace

Gratulujeme k dokončení modulu 2 školení PRODIGY. Nezapomeňte se o svůj úspěch podělit se svými přáteli!

Úvod 

Modul 3 "Začlenění osob se zdravotním postižením do krizového plánování" je komplexní školicí modul, který se zaměřuje na začlenění aspektů pro osoby se zdravotním postižením do připravenosti a reakce na mimořádné události. Tento modul se zaměřuje na rozmanité potřeby zaměstnanců, zákazníků a návštěvníků se zdravotním postižením. Zahrnuje řadu dílčích modulů, včetně krizového plánování se začleněním osob se zdravotním postižením, plánování komunikační strategie pro dostupné nouzové informace, vývoj individuálních plánů pro zaměstnance se zdravotním postižením a školicích programů, které zaměstnancům se zdravotním postižením umožní využívat nouzové plány. Školicí zdroje pro tento modul zahrnují online školicí materiály skládající se z prezentací v PowerPointu, příruček, kvízů v sekci sebehodnocení a praktických cvičení VR/AR. Cílem modulu 3 je poskytnout účastníkům znalosti a dovednosti potřebné k efektivnímu začlenění osob se zdravotním postižením do krizového plánování a podpořit proaktivní a empatický přístup k pochopení a řešení jedinečných potřeb osob se zdravotním postižením v mimořádných situacích. 

Submodul 3.1 Porozumění různým postižením

Na konci tohoto dílčího modulu budete mít komplexní znalosti o různých typech postižení, jedinečných výzvách spojených s každým z nich a důležitosti empatie a inkluze v připravenosti na mimořádné události. Tento dílčí modul je významný, protože poskytuje účastníkům dovednosti k identifikaci konkrétních potřeb a vytváření vyhovujících plánů reakce na mimořádné události přizpůsobených různým výzvám, kterým čelí osoby se zdravotním postižením. Pochopení nuancí různých postižení je zásadní pro vypracování inkluzivních a účinných nouzových plánů, které vyhovují specifickým potřebám zaměstnanců, zákazníků a návštěvníků se zdravotním postižením. 

Typy zdravotního postižení a jejich specifické problémy

Existují dva hlavní modely zdravotního postižení: lékařský model a sociální model. Lékařský model se zaměřuje na zdravotní stav jednotlivce, jako je nemoc, úraz nebo zdravotní problém, který způsobuje postižení. To může ovlivnit kvalitu života jedince a může vyžadovat lékařský zásah k identifikaci a léčbě postižení nebo ke zlepšení fungování. Na druhé straně se sociální model zaměřuje na bariéry, které společnost vytváří. Tyto překážky mohou být fyzické nebo mohou souviset s postoji a sociálními rysy, které neodpovídají různorodým schopnostem populace. Sociální model bere v úvahu prostředí, ve kterém jedinec se zdravotním postižením žije, a to, jak může ovlivnit jeho každodenní život. Tyto dva modely mají různé pohledy na to, jak se zdravotní stav a okolní prostředí vzájemně ovlivňují. Lékařský model se zaměřuje na jednotlivce, zatímco sociální model se zaměřuje na bariéry vytvořené společností (Evropská komise, 2021). 

Biopsychosociální model – základ pro ICF 

ICF je klasifikační systém vyvinutý Světovou zdravotnickou organizací, který pomáhá popsat zdravotní stav, fungování a postižení člověka. Nejedná se o klasifikaci zdravotního postižení, ale o komplexní klasifikaci, která zahrnuje tělesné funkce, struktury, poruchy, činnosti, limity, zapojení a restrikce. Model je založen na biopsychosociálním modelu, který integruje biologické, psychologické a sociální faktory. Model ICF je užitečným nástrojem pro komplexní popis fungování a zdravotního postižení člověka a je cenný pro odborníky ve zdravotnictví, sociální práci, vzdělávání a zaměstnání. Grafické znázornění modelu je uvedeno níže (WHO, 2002). 

Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (ICF- International Classification of Functioning, Disability and Health) poskytuje standardní jazykový a koncepční základ pro definování a měření zdraví a zdravotního postižení prostřednictvím svého komplexního rámce. Integruje hlavní modely zdravotního postižení a uznává roli faktorů prostředí při vytváření postižení. ICF si klade za cíl sloužit různým oborům a sektorům, poskytovat systematické kódovací schéma pro zdravotnické informační systémy a umožňovat porovnávání dat napříč zeměmi, zdravotnickými obory, službami a časem. Je navržen tak, aby se vztahoval na všechny lidi bez ohledu na zdravotní stav a ve všech fyzických, sociálních a kulturních kontextech, a nerozlišuje mezi různými zdravotními stavy a staví všechny zdravotní stavy na stejnou úroveň. ICF zahrnuje také faktory prostředí a uznává jejich důležitou roli ve fungování lidí. Poskytuje rámec pro popis lidského fungování. Může být aplikována v různých odvětvích, jako je zdraví, zdravotní postižení, rehabilitace, komunitní péče, pojištění, sociální zabezpečení, zaměstnanost, vzdělávání, ekonomika, sociální politika, legislativa a navrhování a úpravy prostředí. ICF je uznáván jako cenný nástroj pro rozvoj souborů informací o fungování a zdravotním postižení, který nabízí společnou definici zdravotního postižení, která je zásadní pro pochopení a zlepšení výsledků pro osoby se zdravotním postižením a zvýšení síly informací prostřednictvím schopnosti propojovat údaje z různých zdrojů. ​(Üstün, n.d., p. 1.5.7)​ 

• Zrakové postižení: Jedinci se zrakovým postižením mohou mít potíže s orientací v neznámém prostředí a s přístupem k vizuálním nouzovým informacím. Je nezbytné poskytovat hmatové nebo zvukové nouzové informace a zajistit dostupnost Braillova písma nebo velkých tištěných materiálů. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je zrakové postižení významným problémem veřejného zdraví a přizpůsobení se osobám se zrakovým postižením při plánování mimořádných událostí je zásadní pro jejich bezpečnost a well-being (WHO, 2019). 
• Sluchové postižení: Jedinci, kteří jsou neslyšící nebo nedoslýchaví, mohou vyžadovat alternativní metody přijímání nouzových upozornění a pokynů. Doplnění tradičních alarmů o systémy, které k distribuci nouzových upozornění používají textové zprávy nebo push notifikace, je zásadní. Americký zákon o zdravotně postižených (ADA) poskytuje právní definice a klasifikace zdravotního postižení, včetně sluchového postižení, a zdůrazňuje význam přístupných komunikačních metod pro osoby se sluchovým postižením.​(Americans with Disabilities Act (ADA), 1990)​ 
• Tělesné postižení: Osoby s pohybovým postižením mohou potřebovat pomoc při evakuaci a přístupu k nouzovým zásobám. Je velmi důležité zvážit umístění osob se zdravotním postižením v blízkosti přístupných východů a dostupnost bezpečných oblastí nebo útočiště pro ty, kteří se nemohou rychle evakuovat. Národní asociace požární ochrany (NFPA) poskytuje pokyny pro plánování nouzové evakuace pro osoby se zdravotním postižením a zdůrazňuje význam přizpůsobení se osobám s tělesným postižením v připravenosti na mimořádné události.​(National Fire Protection Association (NFPA), 2016)​ 
• Kognitivní postižení: Jedinci s kognitivním postižením mohou během nouzových situací vyžadovat jasnou a jednoduchou komunikaci. Je nezbytné poskytnout snadno čitelné materiály pro případ nouze a zvážit specializovanou odbornou přípravu na podporu osob s kognitivním postižením. Nabídkou dostupných informací a na míru šitých komunikačních strategií mohou organizace zajistit, aby jedinci s kognitivním postižením byli adekvátně připraveni reagovat na mimořádné události.​(Stough & Kang, 2015)​

Pochopení specifických problémů spojených s různými zdravotními postiženími je zásadní pro vypracování účinných nouzových plánů a zajištění bezpečnosti všech osob na pracovišti. Pochopením a řešením jedinečných potřeb zaměstnanců se zdravotním postižením můžeme podpořit proaktivní a empatický přístup k připravenosti na mimořádné události na pracovišti. 

Mylné představy a stereotypy

Stereotypy mohou mít na osoby se zdravotním postižením významný dopad. Mohou vést k mylným představám o jejich schopnostech, samostatnosti a přístupu. Tato nedorozumění způsobují nedostatek porozumění a empatie, což může vést k sociálnímu vyloučení, diskriminaci a podceňování schopností a potenciálu osob se zdravotním postižením. Takové stereotypy mohou vytvářet překážky pro začlenění v různých aspektech života, jako je zaměstnání, vzdělávání a sociální interakce. 

Je důležité tyto stereotypy zpochybnit a přeformulovat, aby se vytvořilo inkluzivnější a podpůrnější prostředí pro osoby se zdravotním postižením. Proti negativnímu dopadu těchto mylných představ můžeme bojovat tím, že budeme podporovat přesné zobrazování lidí se zdravotním postižením, vyvracet mýty, zvýrazňovat jejich rozmanité zkušenosti a schopnosti, zdůrazňovat jejich silné stránky a přínos a prosazovat rovné příležitosti a respekt. 

Přeformulování stereotypů může změnit postoje společnosti a podpořit empatii, porozumění a inkluzivitu. Kromě toho může přispět k vytváření podpůrných politik, postupů a prostředí, které mohou vyhovět potřebám osob se zdravotním postižením. Tím, že budeme zpochybňovat stereotypy, můžeme pracovat na vytvoření společnosti, která si cení rozmanitosti, uznává jedinečné schopnosti všech jednotlivců a zajišťuje rovný přístup a příležitosti pro osoby se zdravotním postižením. 

Empatie a inkluze

Při interakci s lidmi se zdravotním postižením je zásadní projevit empatii a porozumění. Uznání a respektování různých zkušeností a perspektiv osob se zdravotním postižením má zásadní význam pro podporu kultury inkluzivity. Jedním z osvědčených postupů je upřednostnit aktivní naslouchání a otevřenou komunikaci. Udělejte si čas na to, abyste pozorně naslouchali potřebám a preferencím osob se zdravotním postižením a komunikovali otevřeně a s respektem. Pokud například někdo komunikuje jinak kvůli vadě řeči, buďte trpěliví a dejte mu čas, který potřebuje, aby se mohl vyjádřit. 

Kromě toho je nezbytné vzdělávat sebe i ostatní o různých typech postižení a jejich potenciálních dopadech. Poskytování praktických rad, jako je školení o citlivosti a workshopy zaměřené na zvyšování povědomí o zdravotním postižení, může pomoci podpořit empatii a porozumění mezi členy týmu. Dalším osvědčeným postupem je zapojení osob se zdravotním postižením do rozhodovacích procesů a iniciativ, které se jich týkají. Konzultace s osobami se zdravotním postižením zajišťuje, že jejich názory jsou brány v úvahu a respektovány, což vede k inkluzivnějším výsledkům. 

Vytváření přístupných prostředí a zdrojů prokazuje závazek k inkluzivitě. To zahrnuje zajištění úprav, jako jsou rampy pro vozíčkáře, značení v Braillově písmu a asistenční technologie, aby bylo zajištěno, že se osoby se zdravotním postižením budou moci plně zapojit a přispívat. 

Vytváření přizpůsobených plánů reakce na mimořádné události

Vytváření plánů reakce na mimořádné události, které vyhovují osobám se zdravotním postižením, vyžaduje pečlivé zvážení jejich rozmanitých potřeb.  

Chcete-li začít, proveďte komplexní audit přístupnosti vašeho zařízení, abyste identifikovali potenciální překážky bezpečné evakuace, jako jsou úzké dveře nebo nepřístupné východy. Jakmile jsou identifikovány, proveďte nezbytné úpravy k zajištění přístupnosti během mimořádných událostí, jako je instalace ramp, rozšíření dveří a poskytování zvukových upozornění pro osoby se zrakovým postižením a vizuálních upozornění pro neslyšící osoby. Kromě toho se ujistěte, že máte na strategických místech v celém zařízení dostatek nouzových evakuačních křesel a mobilních zařízení a pravidelně je udržujte a kontrolujte, abyste se ujistili, že jsou v dobrém provozním stavu.  

Zaveďte jasné a přístupné komunikační systémy, včetně vizuálních a zvukových upozornění, za účelem účinného šíření nouzových informací mezi osobami se zdravotním postižením. Stanovte jasné evakuační trasy a pravidelně provádějte evakuační cvičení s ohledem na potřeby osob se zdravotním postižením. Určete bezpečné oblasti nebo útočiště pro ty, kteří mohou potřebovat pomoc během evakuace, a poskytněte pokyny k pravidlům o ukrytí na místě, pokud evakuace není možná.  

Provádějte pravidelná, inkluzivní nouzová cvičení, která zahrnují scénáře specifické pro pomoc osobám se zdravotním postižením, a shromažďujte zpětnou vazbu od účastníků, zejména těch se zdravotním postižením, abyste identifikovali oblasti pro zlepšení. Spolupracujte s místními záchrannými složkami, abyste posílili úsilí o reakci a zajistili koordinovaný přístup během mimořádných událostí. Dokumentujte plány reakce na mimořádné události v přístupných formátech a ukládejte je na snadno vyhledatelná místa, abyste zajistili, že osoby se zdravotním postižením budou mít přístup k informacím, které potřebují k efektivní reakci.  

V neposlední řadě pravidelně kontrolujte a aktualizujte plány reakce na mimořádné události tak, aby odrážely změny v zařízení, personálu nebo nouzových postupech, a začleňujte zpětnou vazbu z cvičení a cvičení, abyste neustále zlepšovali dostupnost a efektivitu.  

Etiketa osob se zdravotním postižením: Průvodce inkluzivní komunikací

V naší rozmanité společnosti je pochopení a uplatňování etikety zdravotního postižení prvořadé pro podporu inkluzivity a respektu k osobám se zdravotním postižením. Zásadní je uvědomit si význam etikety zdravotního postižení. Používání jazyka zaměřeného na lidi, který upřednostňuje jednotlivce před jeho postižením, vytváří pozitivní atmosféru respektu a důstojnosti. Je důležité vyhnout se domněnkám o člověku na základě jeho zdravotního postižení. Každý jedinec je jedinečný a je důležité k němu přistupovat s otevřenou myslí a chovat se k němu se stejnou mírou respektu, jakou má každý jiný. 

Respektování osobního prostoru je základním aspektem interakce s osobami se zdravotním postižením. Než se dotknete osoby se zdravotním postižením nebo jejích asistenčních pomůcek, je nutné si vyžádat svolení a při všech interakcích projevit běžnou zdvořilost. 

Při komunikaci s různými skupinami osob se zdravotním postižením mohou určité aspekty zvýšit účinnost interakcí. Osobám, které jsou nevidomé nebo mají slabý zrak, mohou komunikaci usnadnit slovní pozdravy a nabídka hlasitého přečtení písemných informací. Stejně tak pro ty, kteří jsou neslyšící, hluší nebo nedoslýchaví, je klíčové porozumět svým preferovaným komunikačním metodám a zajistit přístup k multimediálním materiálům. 

Mezi praktické tipy pro inkluzivní komunikaci patří získání souhlasu před poskytnutím pomoci a srozumitelná prezentace informací ve formátech, které jsou přístupné všem. Trpělivost, porozumění a respekt k individuálním preferencím může výrazně zlepšit komunikaci s jedinci se zdravotním postižením. Pro další čtení navštivte https://www.algonquincollege.com/safety-security-services/files/2015/12/Inclusive-Workplace-Emergency-Response-planning-Revised-Nov-2015e-final.pdf a https://www.dorsetcouncil.gov.uk/documents/35024/284549/Disability+Etiquette+Guide.pdf/178a5b9f-c5a1-6c5a-7f92-4c00c6330fea  

Přijetí etikety osob se zdravotním postižením je klíčové pro vytváření inkluzivního a podpůrného prostředí pro osoby se zdravotním postižením. Dodržováním těchto pokynů a začleněním těchto tipů do našich interakcí můžeme v našich komunitách podpořit kulturu respektu, porozumění a efektivní komunikace. Pamatujte, že inkluzivita začíná uvědoměním a empatií. 

Submodul 3.2 Krizové plánování se začleněním osob se zdravotním postižením

Každá organizace je zodpovědná za zajištění bezpečnosti všech osob, včetně osob se zdravotním postižením, v případě nouze. Inkluzivní nouzový plán nejen splňuje zákonné požadavky, ale také prokazuje závazek organizace k well-being všech zaměstnanců, zákazníků a návštěvníků. Je důležité tyto plány pravidelně přezkoumávat a procvičovat, aby bylo zachováno bezpečné a přívětivé prostředí pro všechny, zejména pro osoby se zdravotním postižením. Abychom vám v případě nouze pomohli vytvořit bezpečnější zařízení pro všechny, připravili jsme pro vás praktické pokyny, kterými se můžete řídit. Budete-li se řídit těmito praktickými pokyny, výrazně zvýšíte bezpečnost a inkluzivitu krizového plánování vaší organizace. Pamatujte, že cílem je vytvořit prostředí, které vyhovuje potřebám všech, a vybudovat kulturu bezpečnosti a připravenosti, která zahrnuje všechny zaměstnance, zákazníky a návštěvníky. 

Přístupnost budov

Hodnocení a úprava 

Začněte komplexním auditem přístupnosti vašeho zařízení. Tento audit by měl prozkoumat všechny oblasti budovy, aby bylo možné identifikovat potenciální překážky bezpečné evakuace osob se zdravotním postižením. Je bezpodmínečně nutné zajistit, aby všechny nouzové východy a cesty byly přístupné pro vozíčkáře. To může zahrnovat rozšíření dveří, instalaci ramp nebo odstranění překážek, které by mohly bránit mobilitě. 

Dále se budeme zabývat potřebami osob se smyslovým postižením. "Smyslové postižení" může zahrnovat kterýkoli z pěti smyslů, ale pro vzdělávací účely se obecně vztahuje na postižení související se sluchem, zrakem nebo sluchem i zrakem. Jejich potřeby budou řešeny instalací zvukových alarmů pro osoby se zrakovým postižením a vizuálních výstražných systémů pro neslyšící. Je nezbytné, aby tyto výstražné systémy byly odlišné a mohl je rozpoznat každý bez ohledu na jeho smyslové schopnosti. Zvukové alarmy by měly mít různé frekvence, dostatečně hlasité, aby je slyšeli osoby se sluchovým postižením, a vizuální alarmy by měly být jasné a nápadné, aby pomohly osobám se omezeným zrakem. 

Nouzové vybavení

Vaše připravenost na mimořádné události musí zahrnovat zajištění adekvátních nouzových evakuačních židlí a prostředků pro usnadnění pohybu. Tyto nástroje jsou životně důležité pro bezpečnou evakuaci osob, které používají invalidní vozíky nebo mají omezenou pohyblivost. Umístěte tato zařízení na strategická místa v celém zařízení a zajistěte, aby byla v případě nouze snadno dostupná.

Zásadní je také pravidelná údržba tohoto zařízení; Musí být vždy v dobrém provozním stavu. Přiřaďte tuto odpovědnost určenému týmu a naplánujte pravidelné kontroly. To zajišťuje funkčnost v případě potřeby a demonstruje váš závazek k bezpečnosti vašich zaměstnanců a návštěvníků. 

Uspořádání objektu 

Při navrhování nebo úpravách uspořádání kanceláře zvažte umístění osob se zdravotním postižením. To zahrnuje zajištění toho, aby jejich pracovní prostory byly v blízkosti přístupných východů a aby se mohli co nejsnadněji a nejrychleji evakuovat. Ve vícepodlažních budovách zvažte umístění osob se zdravotním postižením v přízemí, pokud je to možné. 

Kromě toho identifikujte a zřiďte bezpečné oblasti nebo útočiště, zejména pro ty, kteří se nemohou rychle nebo samostatně evakuovat. Tyto oblasti by měly být označeny, snadno přístupné a navržené tak, aby chránily jednotlivce, dokud nebude poskytnuta pomoc nebo záchrana. Měly by být také vybaveny komunikačními zařízeními, aby ti, kteří hledají útočiště, mohli informovat záchranné složky o své poloze a stavu. 

Nouzové postupy

V nouzových situacích, jako jsou požáry, přírodní katastrofy nebo nebezpečné události, je pro zajištění bezpečnosti všech osob, včetně osob se zdravotním postižením, zásadní mít jasné a účinné nouzové postupy. 

Dvěma základními složkami nouzových postupů jsou evakuace a ukrytí na místě.

Evakuační postupy zahrnují vytvoření jasných a přístupných evakuačních cest, které navedou jednotlivce do bezpečí. Při plánování evakuačních tras je nezbytné vzít v úvahu různé potřeby osob se zdravotním postižením (NFPA, 2016). Například jedinci s pohybovým postižením mohou vyžadovat širší cesty nebo rampy, zatímco osoby se zrakovým postižením mohou k bezpečné navigaci potřebovat hmatové nebo sluchové podněty. Organizace mohou zajistit, aby se všichni jednotlivci, bez ohledu na jejich schopnosti, mohli bezpečně evakuovat, a to začleněním univerzálních konstrukčních principů do plánování evakuačních tras. 

Pravidelná praxe evakuací je životně důležitá, aby se zajistilo, že jednotlivci jsou obeznámeni s postupy a mohou se během nouzové situace efektivně evakuovat (NFPA, 2016). Při nácviku evakuace je důležité zohlednit specifické potřeby osob se zdravotním postižením a zajistit jim odpovídající opatření. Například osoby, které používají invalidní vozíky, mohou vyžadovat pomoc určených evakuačních kamarádů/buddies. Buddy systém je postup, při kterém dva jedinci, "kamarádi", fungují společně jako jedna jednotka, takže se mohou navzájem sledovat a pomáhat si. Podle Merriam-Webster se první známé použití fráze "buddy system" datuje do roku 1942. 

Osoby se smyslovým postižením mohou potřebovat alternativní metody přijímání pokynů k evakuaci, tj. vizuální upozornění nebo smyslovou pomoc. Pravidelný nácvik evakuace umožňuje jednotlivcům seznámit se s postupy a snižuje úzkost v případě skutečné nouze. Více podrobností naleznete v sekci "Trénink a cvičení". 

V některých situacích nemusí být evakuace možná nebo doporučená, například při nepříznivých povětrnostních událostech nebo incidentech s aktivním střelcem. V těchto případech může být nejbezpečnější možností ukrytí na místě. Organizace by měly v rámci zařízení vymezit bezpečné oblasti, kde se mohou jednotlivci ukrýt, dokud nebude bezpečná evakuace nebo dokud nedorazí záchranáři. Tyto bezpečné oblasti by měly být vybaveny nezbytnými zásobami, jako jsou nouzové sady, jídlo, voda a zdravotnické potřeby, aby udržely jednotlivce při životě do příchodu pomoci (ADA, 1990). 

Celkově lze říci, že účinné nouzové postupy, včetně jasných evakuačních tras a protokolů o úkrytu na místě, jsou nezbytné pro zajištění bezpečnosti a well-being všech jednotlivců během mimořádných událostí. 

Právo na záchranu / The Right to be Rescued

Během hurikánu Katrina v roce 2005 se záchranné složky v New Orleans v Louisianě potýkaly se značnými problémy při evakuaci osob se zdravotním postižením. "The Right to be Rescued" je krátký dokumentární film, který vypráví příběhy lidí se zdravotním postižením postižených hurikánem Katrina. Video zveřejněno několik dní před 10. výročím bouře a naším cílem je upozornit pracovníky krizového plánování na specifické potřeby lidí se zdravotním postižením a přimět je, aby upravili své plány pro případ katastrof a zajistili, že tyto potřeby budou splněny. 

Trénink a cvičení

Pravidelná krizová cvičení jsou důležitou součástí plánů krizové připravenosti, protože pomáhají jednotlivcům seznámit se s postupy a rychle a efektivně reagovat v krizových situacích. V souvislosti se začleňováním osob se zdravotním postižením musí být tato cvičení prováděna inkluzivně a s ohledem na rozmanité potřeby osob se zdravotním postižením. To zahrnuje zařazení scénářů specifických pro pomoc osobám se zdravotním postižením, aby si záchranáři a účastníci mohli procvičit vhodné reakce a identifikovat případné výzvy nebo překážky, které mohou nastat během skutečné mimořádné události. 

Shromažďování zpětné vazby od účastníků, zejména od účastníků se zdravotním postižením, je zásadní pro identifikaci oblastí, které je třeba zlepšit v nouzových plánech a vzdělávacích programech. Zpětná vazba může poskytnout cenné poznatky o účinnosti současných postupů a oblastech, kde může být zapotřebí další podpora nebo přizpůsobení. Tato smyčka zpětné vazby umožňuje krizovým plánovačům a školitelům zdokonalit své přístupy, řešit případné nedostatky a zajistit, aby nouzové plány byly neustále aktualizovány a zlepšovány, aby lépe vyhovovaly potřebám všech jednotlivců, včetně osob se zdravotním postižením. 

Začlenění zpětné vazby do procesu zlepšování zajišťuje, že krizové plány zůstanou aktuální a účinné v průběhu času. Aktivním vyhledáváním vstupů od účastníků a zúčastněných stran mohou pracovníci krizového plánování identifikovat oblasti, které je třeba zlepšit, a podle toho implementovat změny. Tento opakovaný postup podporuje kulturu neustálého zlepšování, kdy se úsilí o připravenost na mimořádné události neustále zdokonaluje na základě zpětné vazby a zkušeností z reálného světa. 

Spolupráce s místními záchrannými složkami

Spolupráce s místními záchrannými složkami je kritickým aspektem efektivního krizového plánování, zejména pokud jde o zajištění začlenění osob se zdravotním postižením. Místní záchranné složky disponují specializovanými odbornými znalostmi a zdroji, které mohou významně zlepšit připravenost a schopnost organizací reagovat, zejména při řešení jedinečných potřeb osob se zdravotním postižením. 

Jedním z klíčových důvodů spolupráce s místními záchrannými složkami je jejich úloha při poskytování poradenství a podpory během nouzových situací. Pracovníci reagující na mimořádné události jsou vyškoleni k zvládání široké škály krizí a mohou nabídnout cenné poznatky o vytváření inkluzivních nouzových plánů, které zohledňují potřeby osob se zdravotním postižením. Úzkou spoluprací s místními záchrannými složkami mohou organizace využít těchto odborných znalostí a zajistit, aby jejich nouzové plány byly komplexní a účinné. 

Kromě toho mohou místní záchranné složky pomáhat organizacím při provádění tréninkových cvičení a nácviků, která zahrnují realistické scénáře začleňující osoby se zdravotním postižením. Tato praktická zkušenost umožňuje záchranářům a účastníkům procvičovat své dovednosti v kontrolovaném prostředí a identifikovat oblasti, které je třeba zlepšit. Spoluprací s místními záchrannými složkami při tomto vzdělávacím úsilí mohou organizace zlepšit svou připravenost reagovat na mimořádné události a zajistit, aby osobám se zdravotním postižením byla poskytnuta adekvátní podpora. 

Mezi příklady osvědčených postupů ve spolupráci s místními záchrannými složkami patří:

• Společná tréninková cvičení: Organizace mohou spolupracovat s místními hasičskými sbory, policejními odděleními a zdravotnickými záchrannými službami na společných výcvikových cvičeních zaměřených na inkluzivní reakci na mimořádné události. Tato cvičení mohou simulovat různé nouzové scénáře a umožňují účastníkům procvičit si koordinaci a komunikaci se záchrannými složkami. 
• Pomoc a vzdělávání v komunitě: Místní pohotovostní složky mohou spolupracovat s organizacemi a poskytovat komunitní informační a vzdělávací iniciativy s cílem zvýšit povědomí o připravenosti na mimořádné události, zejména mezi osobami se zdravotním postižením. Tyto iniciativy mohou zahrnovat workshopy, semináře a informační setkání přizpůsobená specifickým potřebám různých komunit osob se zdravotním postižením. 
• Sdílení zdrojů: Organizace mohou spolupracovat s místními záchrannými složkami a sdílet zdroje a informace související s plánováním a reakcí na mimořádné události. To může zahrnovat sdílení osvědčených postupů, pokynů a šablon pro vypracování inkluzivních nouzových plánů, jakož i koordinaci šíření nouzových výstrah a oznámení osobám se zdravotním postižením. 

Souhrnně lze říci, že spolupráce s místními záchrannými složkami je nezbytná pro zvýšení inkluzivity a efektivity úsilí o nouzové plánování. Využitím odborných znalostí a zdrojů záchranářů mohou organizace zajistit, aby jejich nouzové plány byly komplexní, realistické a reagovaly na potřeby osob se zdravotním postižením. 

Submodul 3.3 Komunikační strategie / Dostupné nouzové informace a varování

Efektivní komunikace je základním kamenem každého nouzového plánu, zejména pokud se týká bezpečnosti osob se zdravotním postižením. Aby bylo zajištěno, že vaše nouzové informace a varování budou přístupné všem, je zapotřebí strategický přístup. Níže jsou uvedeny praktické pokyny pro vypracování silné komunikační strategie pro nouzové situace. 

Vypracování multimodálního komunikačního plánu

Je nezbytné mít komunikační plán, který využívá více metod k rychlému a efektivnímu šíření informací. Tento plán by měl zahrnovat vizuální, sluchové a hmatové komunikační metody, které uspokojí potřeby všech jednotlivců, včetně osob se zdravotním postižením. Například vizuální upozornění mohou být zobrazena na obrazovkách, zvukové zprávy vysílány přes PA systém a hmatová upozornění poskytována prostřednictvím vibračních zařízení. 

Vytváření a distribuce dostupných nouzových materiálů

Všechny nouzové materiály by měly být vyráběny ve formátech přístupných osobám se zrakovým, sluchovým nebo kognitivním postižením. To zahrnuje dostupné evakuační mapy a nouzové postupy v Braillově písmu, velkém písmu a snadno čitelných formátech a také poskytovat zvukové nahrávky těchto informací. Kromě toho zvažte vytváření videí s tlumočením do znakového jazyka a skrytými titulky pro online obsah. 

Zavedení přehledného varovného systému

Váš výstražný systém by měl být jasný a rozpoznatelný pro každého. Sluchová upozornění by měla obsahovat zřetelné zvuky, které se liší od běžných zvuků a jsou doprovázeny hlasovými pokyny. Vizuální upozornění mohou zahrnovat stroboskopická světla nebo blikající LED displeje odlišné od ostatního osvětlení. Pro osoby, které jsou neslyšící nebo nedoslýchavé, doplňte tradiční alarmy systémy, které k doručování nouzových upozornění používají textové zprávy nebo push notifikace. 

Školení personálu v oblasti nouzové komunikace

Personál by měl být důkladně proškolen v oblasti nouzového komunikačního plánu a měl by rozumět tomu, jak pomoci osobám se zdravotním postižením získat přístup k nezbytným informacím. To zahrnuje znalost toho, jak navést osobu se zrakovým postižením na bezpečné místo nebo komunikovat s někým, kdo je neslyšící v hlučném prostředí. 

Testování a aktualizace plánu

Pravidelně testujte svůj komunikační systém, abyste se ujistili, že funguje efektivně. Toho lze dosáhnout pomocí cvičení a simulací. Po každém testu shromážděte zpětnou vazbu, zejména od osob se zdravotním postižením, abyste identifikovali oblasti, které je třeba zlepšit. Aktualizujte plán a systémy podle potřeby, abyste zajistili, že zůstanou efektivní a přístupné. 

Submodul 3.4 Individuální plány a školení pro zaměstnance se zdravotním postižením 

Individuální plány a specializovaná školení jsou nezbytné pro váš program krizové připravenosti, aby bylo zajištěno bezpečné a podpůrné prostředí pro zaměstnance se zdravotním postižením. Následující pokyny vám pomohou vytvořit personalizované postupy reakce na mimořádné události a zajistit, aby vaši zaměstnanci měli znalosti a dovednosti k jejich provádění. 

Vytváření osobních nouzových evakuačních plánů (PEEP)

Posouzení a vypracování plánu

Je důležité pracovat přímo se zaměstnanci se zdravotním postižením, abyste porozuměli jejich jedinečným potřebám během nouzové situace. Pro každého jednotlivce by měly být vypracovány osobní nouzové evakuační plány (PEEP - Personal Emergency Evacuation Plans), které podrobně popisují konkrétní pomoc potřebnou během evakuace. Tyto plány by měly řešit různé typy mimořádných událostí, jako jsou požáry, přírodní katastrofy a scénáře aktivních střelců. 

Komunikace a dokumentace 

Zajistěte, aby všichni zaměstnanci byli informováni o PEEP a zároveň chránili soukromí. Uchovávejte PEEP na přístupném a snadno nalezitelném místě. 

Školení pro krizové týmy a kamarády/buddies v nouzových situacích

Implementace Buddy systému

Vytvořte systém kamarádů, kde jsou dobrovolníci vyškoleni, aby pomáhali kolegům se zdravotním postižením během evakuace. Ujistěte se, že kamarádi jsou obeznámeni s PEEP svých partnerů a mohou jim poskytnout potřebnou podporu. 

Specializovaná školení 

Ujistěte se, že vaše školení jsou přizpůsobena tak, aby řešila konkrétní potřeby zdůrazněné v osobních nouzových evakuačních plánech (PEEP). Doporučuje se zařadit praktická cvičení, která simulují zkušenosti s poskytováním pomoci osobám se zdravotním postižením. Kromě toho byste měli zapojit zaměstnance se zdravotním postižením a jejich kamarády do pravidelných nouzových cvičení, abyste si procvičili provádění PEEP. Tato cvičení mohou sloužit jako příležitost k identifikaci jakýchkoli výzev a podle potřeby k upřesnění plánů. 

Mechanismus zpětné vazby 

Po cvičení vytvořte mechanismus zpětné vazby, který shromáždí poznatky od zaměstnanců se zdravotním postižením a jejich kamarádů o účinnosti PEEP. Využijte tuto zpětnou vazbu k neustálému zlepšování plánů a školení. 

Osvětové programy 

Doporučuje se, aby byly pro všechny zaměstnance organizovány povinné programy zvyšování povědomí o zdravotním postižení s cílem podpořit inkluzivní kulturu a snížit stigma. Tyto programy by měly obsahovat informace o různých typech postižení, vhodných způsobech, jak nabídnout pomoc, a také školení o citlivosti. 

Zaměstnanci by měli být rovněž pravidelně informováni o novém vývoji nebo změnách v nouzových postupech a PEEP. Tím zajistíte, že budou vždy informováni a připraveni vhodně reagovat v nouzové situaci. 

Shrnutí klíčových bodů

• Pochopení nuancí různých postižení je zásadní pro vypracování inkluzivních a účinných nouzových plánů, které uspokojí specifické potřeby osob se zdravotním postižením. 

• Mylné představy a stereotypy o zdravotním postižení mohou udržovat sociální vyloučení a diskriminaci, což zdůrazňuje význam zpochybňování a přehodnocování těchto stereotypů, aby se vytvořilo inkluzivnější prostředí. 

• Projevování empatie a porozumění při interakci s lidmi se zdravotním postižením je zásadní pro podporu inkluzivity a vytváření podpůrné kultury. 

• Vytváření vhodných plánů reakce na mimořádné události zahrnuje provádění auditů dostupnosti, zajištění přístupných komunikačních systémů, nácvik evakuačních cvičení a shromažďování zpětné vazby pro neustálé zlepšování. 

• Spolupráce s místními záchrannými složkami, která zahrnuje společná výcviková cvičení, pomoc komunitám a sdílení zdrojů, má zásadní význam pro zvýšení inkluzivity a efektivity úsilí o nouzové plánování. 

• Účinné strategie nouzové komunikace zahrnují vypracování multimodálních komunikačních plánů, vytváření dostupných nouzových materiálů, zavedení jasných výstražných systémů a školení personálu v oblasti nouzové komunikace. 

• Personalizované nouzové evakuační plány (PEEP) a specializovaná školení pro zaměstnance se zdravotním postižením jsou základními součástmi programů připravenosti na mimořádné události, které zahrnují hodnocení, vypracování plánu, implementaci systému kamarádů a programy povědomí. 

Užitečné odkazy 

Užitečné webové odkazy pro další čtení nebo sledování související s obsahem modulu. 3-5 odkazů na otevřené články, knihy, videa na YouTube atd. 

Případová studie 

Případová studie Ministerstva zdravotnictví okresu Clinton zdůrazňuje význam inkluzivních plánů reakce na mimořádné události pro osoby s mentálním postižením. Zapojením do partnerství, zaměřením se na mainstreamovou inkluzi a prováděním inkluzivních cvičení ministerstvo zdravotnictví úspěšně zlepšilo své činnosti v oblasti připravenosti a reakce na mimořádné události a zajistilo, aby osoby s mentálním postižením nezůstaly během mimořádných událostí v oblasti veřejného zdraví pozadu. 

Sebehodnocení 

Závěr

Kurz "Začlenění osob se zdravotním postižením do krizového plánování" je základním programem, jehož cílem je poskytnout jednotlivcům a společnostem potřebné znalosti a dovednosti k účinnému začlenění osob se zdravotním postižením do připravenosti a reakce na mimořádné události. Kurz pokrývá řadu klíčových cílů, včetně začlenění osob se zdravotním postižením do plánů reakce na mimořádné události, vzdělávání osob se zdravotním postižením o tom, jak zvládat nouzové situace, a snížení pravděpodobnosti incidentů na pracovišti.  

Školení zdůrazňuje důležitost vytváření individualizovaných nouzových plánů pro zaměstnance se zdravotním postižením, vytváření personalizovaných školicích programů a podpory proaktivního a empatického přístupu k řešení jejich jedinečných potřeb.  

Celkově je cílem školení podporovat kulturu neustálého zlepšování připravenosti na mimořádné události a zajistit, aby nouzové plány zůstaly relevantní, účinné a inkluzivní v průběhu času. 

​Bibliografie

​​ALGONQUIN COLLEGE | Přístupná kancelář, 2015. Inkluzivní reakce na mimořádné události na pracovišti, S.L.: https://www.algonquincollege.com/safety-security-services/files/2015/12/Inclusive-Workplace-Emergency-Response-planning-Revised-Nov-2015e-final.pdf. 

​Americký zákon o zdravotně postižených (ADA), 1990. Hlava III: Veřejná ubytovací zařízení a služby provozované soukromými subjekty, s.l.: https://www.access-board.gov/about/law/ada.html#title-iii---public-accommodations-and-services-operated-by-private-entities. 

​Clinton County, Ministerstvo veřejného zdraví v New Yorku, 2015. Případová studie inkluzivního zdraví: Emergency Response Plan, s.l.: https://ihc.brightspotcdn.com/63/28/f6a95d384fe08dbf81fbb701a53e/phab-clinton-county-ny-inclusive-health-case-study-emergency-response-plan-2015.pdf. 

​Zemská rada DORSET, 2011. User Engagement Tool Kit, s.l.: https://www.dorsetcouncil.gov.uk/documents/35024/284549/Disability+Etiquette+Guide.pdf/178a5b9f-c5a1-6c5a-7f92-4c00c6330fea. 

​Evropská komise, 2021. Zavedena statistika invalidity, s.l.: https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=Disability_statistics_introduced#Disability_models. 

​Evropská komise, 2018. Čistá planeta pro všechny – Evropská dlouhodobá strategická vize prosperující, moderní, konkurenceschopné a klimaticky neutrální ekonomiky, s.l.: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52018DC0773. 

​Gostin, L. O., Teret, S. P. & Vernick, J. S., 2007. Práva osob se zdravotním postižením v důsledku Katriny: Využití práva k potvrzení lidských práv lidí se zdravotním postižením při katastrofách, s.l.: The Journal of Law, Medicine & Ethics. 

​Národní asociace požární ochrany (NFPA), 2016. Průvodce plánováním nouzové evakuace pro osoby se zdravotním postižením, s.l.: https://www.in.gov/health/files/Emergency_Evacuation_Planning_Guide_for_People_with_Disabilities.pdf. 

​Shakespeare, T., 2013. Sociální model zdravotního postižení, s.l.: Routledge. 

​Stough, L. & Kang, D., 2015. The Sendai Framework for Disaster Risk Reduction and Persons with Disabilities, s.l.: Review of Disability Studies: An International Journal. 

​Thomas, C., 2004. Zdravotní postižení a znevýhodnění. In C. Barnes, G. Mercer. & T. Shakespeare (eds.), Exploring Disability: A Sociological Introduction, s.l.: Polity Press. 

​Üstün, D. T., n.d. ICF: PŘEHLED, s.l.: https://www.cdc.gov/nchs/data/icd/icfoverview_finalforwho10sept.pdf. 

​Světová zdravotnická organizace, 2002. Towards a Common Language for Function, Disability and Health, s.l.: WHO. 

​Světová zdravotnická organizace, 2019. World Report on Vision, s.l.: https://www.who.int/publications/i/item/9789241516570.

Prezentace

Gratulujeme k dokončení modulu 3 školení PRODIGY. Nezapomeňte se o svůj úspěch podělit se svými přáteli!

Představení

Modul 4, " Pomoc osobám se zdravotním postižením v mimořádných situacích“, se zabývá klíčovým aspektem poskytování účinné podpory osobám se zdravotním postižením během mimořádných událostí. Jeho cílem je vybavit účastníky znalostmi a dovednostmi potřebnými k tomu, aby mohli efektivně pomáhat osobám se zdravotním postižením v mimořádných situacích, zvýšit schopnost účastníků poskytovat komplexní podporu a zajistit bezpečnost a pohodu osob se zdravotním postižením během mimořádných událostí, zajistit, aby evakuační postupy ve firmách byly přístupné a přizpůsobené pro osoby se zdravotním postižením, zvýšit povědomí a porozumění mezi zaměstnanci ve firmě v oblasti potřeb a výzev, kterým osoby se zdravotním postižením čelí během mimořádných událostí, a stanovit nejčastější překážky v oblasti dostupnosti dopravy v podnikovém prostředí. 

Submodul 4.1 Poskytování pomoci osobám se zdravotním postižením během mimořádných událostí

Příklady nejčastějších krizových situací, které mohou nastat na pracovišti: 

Poskytování asistence lidem s postižením při krizových situací, které mohou na pracovištích nastat by mělo být zakotveno v evakuačním plánu. Ten by měl zohledňoval individuální potřeby a schopnosti každého postiženého člověka. Pro některé osoby s postižením může být vhodné vypracovat osobní evakuační plány, které budou zohledňovat jejich individuální potřeby a schopnosti. Tyto plány by měly být pravidelně aktualizovány a sdíleny s příslušnými osobami a týmy pro záchranné operace. Dále je také důležité, aby i ostatní zaměstnanci byli vybaveni potřebnými znalostmi a dovednostmi pro poskytnutí rychlé a účinné asistence v případě nouzové situace. 

Pro efektivní evakuaci je důležité mít jasný plán prioritní evakuace a zařízení, která umožní rychlé a bezpečné vyvedení postižených osob z budovy. Lidé s těžšími postiženími, jako jsou ti, kteří nemohou samostatně opustit budovu, by měli být evakuováni jako první. Určení prioritní evakuace by mělo být založeno na individuálních potřebách postižených osob a ukotveno v evakuačním plánu. 

Evakuační plán je následně nutné pravidelně prověřovat pomocí cvičení. Doporučuje se provádět cvičení evakuace a simulace nouzových situací pravidelně.  Frekvence cvičení může být každé čtvrtletí, polovina roku nebo jednou ročně, v závislosti na velikosti a složitosti organizace, zákonných požadavcích a provozních rizicích. Do cvičení by měli být zapojeni všichni zaměstnanci a osoby, které jsou zodpovědné za provedení evakuace a poskytování pomoci. 

Jednotlivé kroky směřující k poskytnutí asistence osobám s postižením během nouzových situací

1.Vyhodnocení rizik s ohledem na zdravotní postižení 

Vyhodnocení rizik je klíčovým prvkem pro zajištění a udržení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. To obsahuje několik dílčích procesů: 

• Vyhledávání rizik 
• Přijímání opatření 
• Vedení dokumentace 
• Informování o rizicích 
• Sledování a kontrola 

Díky řízení rizik je možné identifikovat a vyhodnocovat potenciálně nebezpečné faktory, které se mohou na pracovišti vyskytovat. Zjednodušeně řečeno se jedná o detailní průzkum celého pracoviště, na jehož základě jsou odhalena rizika, která by mohla ohrozit pracovníky. Pokud jsou tedy taková rizika odhalena, je bezpodmínečně nutné zhodnotit jejich závažnost a následně přijmout opatření, která povedou k jejich odstranění. K identifikaci a vyhodnocování rizik na pracovišti, na kterém jsou osoby s postižením, je důležité přistupovat s maximální pečlivostí a obezřetností, protože pro takové osoby mohou představovat potenciálně nebezpečná rizika i ta, která pro zdravé osoby rizikem být nemusí. 

Při řízení rizik je třeba, aby byl brán ohled na organizaci práce a případné změny nebo úpravy pracovního prostředí a pracovního zařízení. Cílem je pak minimalizace nebo úplné odstranění rizik a diskriminace zdravotně postižených. Je třeba brát v potaz také individuální rozdíly mezi jednotlivými postiženými pracovníky, uskutečnit individuální hodnocení a zjistit, jaký druh asistence budou v případě nouzové situace potřebovat. To může zahrnovat potřebu osobního doprovodu, speciálních evakuačních prostředků nebo přizpůsobení evakuačních plánů. Nelze si myslet, že všichni postižení jsou stejní. Je to právě naopak. Každý postižený vyžaduje jiná opatření a přizpůsobení pracoviště. Proto je důležité: 

• vyhodnotit a stanovit skupinu pracovníků, kteří mohou být ohroženi více než ostatní 
• separátně vyhodnotit potenciální bezpečnostní rizika, která se týkají jen osob s postižením 
• brát v potaz druh a rozsah postižení a pracovního prostředí 
• osobně se poradit o pracovních podmínkách a rizicích přímo s postiženými zaměstnanci - zejména oni ví, co potřebují 
• konzultovat řízení rizik pro zdravotně postižené s odborníky na BOZP a ergonomii pracoviště, lékaři, zdravotníky a specialisty na zaměstnávání zdravotně postižených a jinak hendikepovaných osob 
• přizpůsobit práci osob s postižením (úprava pracovní doby, pracovního místa, vybavení, pracovního postupu apod.), nikoliv naopak 

2.Upravte pracovní prostředí 

Přizpůsobte schodiště - horní okraje schodů opatřete světlým nátěrem nebo taktilními pásy pro nevidomé. Zajistěte, aby v případě mimořádné události fungovaly také zvukové signály pro slepé a světelné signály pro hluché. Nechte upravit otevírání dveří ideálně tak, aby bylo automatické na senzor. Přínosná je rozhodně i úprava klik, zvonků a vstupních mechanizmů, které zajistí dostupnost pro osoby, které používají invalidní vozík. Upravte podlahové krytiny na protiskluzové a zajistěte, aby byly v jedné rovině - bezbariérové. 

Zdravotně postižené pracovníky umístěte na pracovní místa, která jsou snadně dostupná - ideálně v přízemí. Pokud je to možné, nabídněte jim také práci z domova - home office. Upravte pracovní nástroje a jiná zařízení tak, aby vyhovovala zdravotnímu postižení jedince. Například nevidomým pořiďte klávesnici s Braillovým písmem, tělesně postiženým telefonní sadu hands free, nedoslýchavým textphone - zařízení pro převod mluveného slova z telefonu do textové podoby. 

Osobám, které trpí muskuloskeletálními obtížemi v oblasti horních končetin, nainstalujte do počítače software pro rozeznávání hlasu. Těm, kteří trpí poruchami zraku, pořiďte zvětšovací program (ZoomText, MAGic apod.). 

3.Upravte pracovní podmínky 

Upravte zdravotně postiženým pracovní dobu tak, aby to mělo pozitivní vliv na jejich pracovní výkon. Některé povinnosti, například řízení auta nebo obsluhu technického zařízení či stroje, delegujte na zaměstnance bez postižení. Respektujte a uznávejte pracovní absenci z důvodů rehabilitací a jiných léčebných procedur. Pokud se vašemu zaměstnanci stal pracovní úraz a stala se z něj osoba se zdravotním postižením, zorganizujte jeho návrat do práce. 

4.Zajistěte bezpečnostní značení 

Udělejte značení v matných barvách, nikoliv v lesklých. Nápisy by měly být v kontrastní barvě oproti podkladu. Používejte spíše grafické a obrazové piktogramy, protože jsou pro postižené osoby lépe a rychleji pochopitelné. Na klikách, dveřích a jiných místech zajistěte bezpečnostní značení v Braillově písmu. Používejte taktilní znaky pro nevidomé nebo alespoň velká písmena, která jdou slabozrakým lépe přečíst. To platí pro jakákoliv oznámení, varování a jiné důležité informace. Zamyslete se také nad tím, co udělat proto, abyste zaměstnancům s poruchami zraku pomohli v jejich práci - například zvolit barevně kontrastní nábytek nebo použít vroubkování na podlaze. 

5.Buďte připraveni na nouzové situace 

Zajistěte důležitá bezpečnostní opatření pro případ náhlé nouzové situace, jako je požár. Umístěte zdravotně postižené pracovníky do takových míst, která jsou dobře dostupná a odkud bude možné je rychleji evakuovat (přízemí, suterén). Mějte připravená speciální zařízení - například evakuační křeslo pro zdravotně postižené. Určete zaměstnance, kteří zajistí v případě nouzové situace evakuaci zdravotně postižených pracovníků. Zajistěte důležité doplňky ke stávajícímu poplašnému zařízení - například přerušovaná blesková světla, vizuální nebo vibrační mechanizmy. 

6.Komunikujte a vzdělávejte postižené 

Poskytněte hendikepovaným zaměstnancům všechny informace, které se týkají bezpečnosti ochrany zdraví při práci a požární ochrany. Zajistěte jim všechny potřebné materiály v takové podobě, ve které pro ně bude přijatelná. Nevidomým zajistěte školení v mluvené podobě, přičemž hluchým naopak v písemné podobě - například prostřednictvím e-learningového školení přes internet nebo pomocí virtuální reality. Individuálně jim připravte zjednodušené školení na míru. Pravidelně s nimi komunikujte a vzdělávejte je. Ptejte se jich, co jim z hlediska bezpečnosti práce vyhovuje a co nikoliv. Zajímejte se o jejich práci! 

7.Školení BOZP pro zdravotně postižené 

Školení BOZP pro zdravotně postižené či hendikepované pracovníky je vždy zcela individuální záležitost. Školení je ve většině případů nutné přizpůsobit pro každého jedince zvlášť s ohledem na jeho zdravotní komplikace. Jiné školení BOZP bude mít nevidomý, hluchý nebo tělesně postižený zaměstnanec. Přijměte taková opatření, která nebudou zdravotně postižené při vzdělávání v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ale i požární ochrany, znevýhodňovat. Poskytněte jim individuální vzdělávací materiály, čtenáře nebo tlumočníka, použijte jednoduchý a srozumitelný jazyk, který pro ně bude dostupnější. 

Nezapomeňte také, že v mnohých případech spolu pracují zdraví i zdravotně postižení zaměstnanci. Seznamte proto řadové zaměstnance, ale i manažery, se všemi specifickými informacemi, které se týkají postižených. Poskytněte jim školení, které potřebují k tomu, aby věděli, jak zdravotně postiženým pomáhat a jak se k nim chovat. Stejně tak nikdy nesmíte zapomenout na to, že je nutné proškolit ty, kteří se v případě kritické situace (požár, havárie apod.) postarají o evakuaci zdravotně postižených osob. 

Jak komunikovat s osobami s postižením

Pro komunikaci s osobami s omezenou schopností pohybu platí tyto kroky, zejména jde-li o krizovou situaci: 

• jednat s postiženým stejně jako s kýmkoliv jiným, 
• mluvit přímo na postiženého nikoliv na doprovodnou osobu, udržovat oční kontakt (pokud netlačíte postiženého na vozíku), 
• udržovat běžný tón hlasu (nemluvit potichu ani nezvyšovat příliš hlas), 
• neprojevovat zbytečně nadměrný soucit, 
• za každou cenu nevnucovat pomoc ani nepomáhat bez požádání, 
• žádným způsobem nepodceňovat osobu, 
• vyvarovat se nevhodným slovům.  

V rámci evakuace je často více problematická manipulace s postiženými než komunikace. Je-li manipulace s postiženým nezbytná (uložení či zvednutí z vozíku) je zapotřebí s osobou nejprve začít komunikovat o tom, že se s nimi chystáme manipulovat. Dále je zapotřebí se zeptat, jak budeme v daném případě postupovat. Každý postižený má vlastní systém, jak postupovat a měli bychom se řídit jeho pokyny. Při manipulaci bereme zřetel na možnou svalovou ochablost (nohou, rukou atd.) a snažíme se předejít zranění. Pokud je to možné, snažíme se osoby evakuovat na jejich vlastních prostředcích případně je s nimi doprovázet.  

Osoby se senzorickým postižením a demencí 

V případě osob se senzorickým postižením (hluchota a slepota) a mentálním postižením je nejzávažnějším problémem při evakuaci komunikační bariéra s těmito osobami. Na správnou komunikaci s postiženým je důležité brát zřetel. Může být totiž klíčová pro úspěšnou evakuaci.  

Komunikace se zrakově postiženým by měla být zahájena oslovením zahrnující oční kontakt, aby zrakově postižený poznal, že chceme komunikovat s ním. Pokud je třeba jakkoliv manipulovat s postiženým, je nezbytné jej na to nejdříve upozornit. Poté jim popisujeme činnost, kterou hodláme provést. Tímto stylem předáváme informace typu: „nyní vám navléknu ochrannou masku“, atd.  

Další nezbytné kroky při komunikaci s nevidomým: 

• nikdy neoddělovat nevidomého od vodícího psa, 
• pomoc nabídnout, nevnucovat, 
• při doprovodu upozornit na překážky a schody.  

Komunikace se sluchově postiženým by měla vždy probíhat takovým způsobem, aby bylo možné pro neslyšícího odezírat slova. Je tedy vhodné srozumitelně artikulovat, nekřičet a mluvit pomaleji. Nicméně odezírání nemusí být vždy adekvátní metoda předávání informací. Je tedy zapotřebí použít i metody gestikulace a tělesné mimiky. Při podání informace je vhodné se ujistit, zdali osoba našemu sdělení plně rozuměla. Případně se sdělení pokusit opakovat.  

Při komunikaci s osobami s mentálním postižením je stěžejní osobu nepodceňovat, snažit se co nejméně omezovat komunikaci a přizpůsobovat se možnostem postižené osoby. Je zapotřebí mluvit srozumitelně, používat krátké věty a hovořit pomalu. Je důležité udržovat vlídný zájem a předejít prudkým a neočekávaným pohybům.  

Dále je nutné: 

• předejít odborným výrazům, ironii, zdlouhavým frázím atd., 
• při nepochopení použít neverbální komunikaci (ukazovat na místa kam se půjde, na osoby, o nichž hovoříme), 
• dbát na klid postiženým (nenechávat je samotné, uklidňovat je), 
• při přesunu využít pomoci pečující osoby jako doprovod.  

Submodul 4.2 Výzvy spojené s přesunem (evakuací)

Typy bariér ovlivňující evakuaci lidí s postižením

Typy bariér ovlivňující evakuaci lidí s postižením jsou následující: 

1.Fyzické bariéry – týkají se především zajištění přístupnosti budov, což zahrnuje široké vstupy a východy, které umožňují pohyb vozíků a dalších zařízení. Důležitým prvkem jsou také rampy nebo zvedací plošiny umístěné na místech s výškovými rozdíly, jako jsou schodiště nebo vstupy do budov. Tyto zařízení umožňují osobám na vozíku snadný a bezpečný přístup k vchodům a východům, které by jinak mohly být pro ně nedostupné. 

Příklady možných fyzických bariér, které limitují pohyb osob s postižením:  

• Schodiště bez evakuačního výtahu nebo schodiště bez rampy 
• Překážky na evakuační trase – skříně, stolečky, popelníky nebo jiné předměty umístěné v cestách vedoucích k nouzovým východům 
• Dostatečně pevné a vysoké zábradlí na schodištích a na místech s výškovými rozdíly, aby se zabránilo pádům a nebezpečným situacím 
• Terénní nerovnosti – nerovné povrchy, sklony 
• Úzké dveře a chodby – brání průchodu a zpomalují proces evakuace 
• Nedostatečné označení nouzových východů – činí evakuaci složitější 
• Nedostatečné osvětlení při nouzové situaci – stěžuje orientaci 
• Nedostatečná dostupnost nouzových zařízení - pokud jsou hasicí přístroje nebo jiná nouzová média nedostupná nebo obtížně dosažitelná pro osoby s postižením nebo tito lidé neprošli školení, jak je používat, nemohou v případě nouzové situace adekvátně zasáhnout 
• Nedostatečné vybavení pro evakuaci osob s postižením 

Příklady vybavení pro evakuaci osob s postižením: 

• Nosítka, podložky 
• Nafukovací matrace, evakuační lehátka 
• speciálních vozíky, evakuační židle, schodolezy 
• různé rampy 

2.Komunikační bariéry - se týkají obtíží v dorozumívání a sdělování informací v průběhu evakuačních procedur. Tyto bariéry mohou vznikat z několika důvodů a mohou zahrnovat: 

• Nedostatečné informace - osoby s postižením mohou mít nedostatečné informace o evakuačních postupech, nouzových východech nebo bezpečnostních pokynech, což jim znemožňuje reagovat adekvátně v případě mimořádné 
• Komunikační obtíže - osoby s některými typy postižení, jako jsou těžké sluchové nebo zrakové postižení, mohou mít komunikační obtíže, což může ztížit přijímání evakuačních pokynů nebo komunikaci s ostatními během evakuace 
• Nedostatečná dostupnost komunikačních pomůcek - pokud nejsou na pracovišti k dispozici speciální komunikační pomůcky, jako jsou zařízení s hlasovým výstupem, textovými zprávami nebo taktickými signály pro osoby se zrakovým postižením, může to ztížit komunikaci během evakuace 
• Stres a panika - v případě mimořádné události se může zvýšit úroveň stresu a paniky, což může dále ztížit komunikaci a přijímání evakuačních pokynů osobami s postižením 

Z důvodu eliminace komunikačních bariér by instrukce při nouzové situaci měly být: 

• Jasné, jednoznačné 
• Jednoduché  
• Srozumitelné  
• Poskytnuté způsobem, u kterého o ověřeno, že mu osoba s postižením rozumí. Je možné využít obrázky, symboly, škály 
• U sluchově postižených je možné využít hlasových poplašných zařízení, která poskytují audio pokyny v případě nouze 
• U zrakově postižených je možné využít visuálních poplašných zařízení, jako jsou světelné nebo taktické indikátory 

Je důležité zdůraznit, že komunikační bariéry nejsou statické a mohou se měnit v závislosti na konkrétních situacích a potřebách jednotlivých osob. Proto je důležité pravidelně aktualizovat, trénovat a upravovat opatření pro komunikaci během evakuace v souladu s nejnovějšími informacemi a technologiemi. Pro efektivní zajištění komunikace během evakuace postižených osob je nezbytné integrovat komunikační bariéry do celkového plánu evakuace a nouzového řízení. To zahrnuje identifikaci konkrétních komunikačních potřeb týkajících se osob s postižením zahrnutých v evakuačních plánech a následně proškolení personálu v této otázce. 

3.Senzorické bariéry – se týkají omezení nebo překážek, které mohou znesnadňovat nebo znemožňovat efektivní evakuaci osob s různými typy senzorických postižení, jako jsou postižení zraku, sluchu nebo dotyku. 

Tyto bariéry mohou zahrnovat nedostatečné varování a orientační prvky, nedostupnost informací pro osoby se senzorickými postiženími a nedostatečné možnosti navigace během evakuace. 

Jak omezit či eliminovat senzorické bariéry: 

• Zřídit systémy včasného varování nebo poplašné zařízení, které využívají různé smyslové kanály (zvuk, světlo, vibrace) pro osoby s omezeným sluchem nebo viděním 
• Výrazně označit únikové cesty včetně nouzových osvětlení pro zrakově postižené – kontrastní barvy a textury, taktické čáry, reliéfní značky umístěné na podlaze sloužící jako vodící linie k únikovým východům, značky v Braillově písmu, hlasová navigace přes reproduktory,  
• Využít zvukové navigační systémy, hlasové pokyny evakuačního personálu 
• Vhodné označení únikových cest pro sluchově postižené – využití vizuálních značek s textem a symboly (šipky) ve snadno viditelné výšce a dobře osvětlené, hmatové značky na dveřích nebo na stěnách, speciální zařízení umístěné na dveřích vyvolávající vibrace upozorňující na blížící se nouzový východ. 
• Využít chytrých telefonů, navigačních aplikací a komunikačních pomůcek, které umožňují osobám s různými typy senzorických postižení efektivně komunikovat a navigovat během evakuace 

Je opět důležité zdůraznit, že senzorické bariéry nejsou statické a mohou se měnit v závislosti na konkrétních situacích a potřebách jednotlivých osob. Proto je důležité pravidelně aktualizovat a upravovat opatření pro senzorické bariéry v souladu s nejnovějšími informacemi a technologiemi. Pro efektivní zajištění bezpečné evakuace postižených osob je nezbytné integrovat senzorické bariéry do celkového plánu evakuace a nouzového řízení. 

4.Pohybové bariéry - při evakuaci postižených osob jsou omezení, která mohou zpomalovat nebo znemožňovat pohyb osob s různými typy pohybových postižení v nouzových situacích. 

Následující obrázek ukazuje, kolik prostoru, respektive jaké má rozměry zdravý člověk, zdravý člověk nesoucí zavazadla, postižený s berlemi a na invalidním vozíku. Rozměry jsou uvedeny v cm. 

Následující obrázek ukazuje rozměry postiženého člověka s holí, s berlemi s chodítkem a na invalidním vozíku (rozměry jsou uvedeny v cm). 

Následující obrázek ukazuje rozměry postiženého na invalidním vozíku s obslužným personálem, dvou postižených na invalidním vozíku, postiženého se slepeckou holí a člověka s kočárkem. 

Rychlost pohybu osob 

Je zřejmé, že osoby s postižením se při evakuaci budou pohybovat pomaleji než zdravé osoby. Níže je uvedena tabulka, která porovnává rychlost pohybu člověka s postižením s rychlostí pohybu zdravého člověka. Při evakuaci je nutné je brát tyto informace v úvahu.  

5.Psychosociální bariéry - se týkají emocionálních a sociálních faktorů, které mohou ovlivnit schopnost jednotlivců reagovat na nouzové situace a účinně se evakuovat. Tyto bariéry mohou zahrnovat strach, úzkost a paniku způsobenou stresujícími situacemi, nedostatek důvěry v poskytované informace a nedostatečnou podporu a porozumění ze strany ostatních osob a záchranných týmů. 

Mnoho postižených osob může zažívat zvýšenou úzkost a strach v nouzových situacích, což může vést k rozhodnutím založeným na emocích, která mohou být nebezpečná nebo neefektivní. Důležité je poskytnout podpůrné prostředky a strategie pro zvládání stresu a úzkosti a psychologickou podpora, která může pomoci lidem udržet klid a jasné myšlení během evakuace. Někteří jedinci mohou mít nedůvěru v autority a úřady a mohou se obávat, že informace, které obdrží, nejsou spolehlivé nebo úplné. Důležité je zabezpečit transparentnost a srozumitelnost při poskytování informací, a také aktivně komunikovat s postiženými osobami a zohlednit jejich potřeby a obavy. 

Nakonec je třeba zdůraznit nedostatečnou podporu a porozumění ze strany ostatních osob a záchranných týmů. Mnoho postižených osob se může cítit izolovaně nebo opomíjeně během evakuace, což může vést k pocitům bezmoci a nespravedlnosti. Důležité je zajistit, aby byla poskytnuta odpovídající podpora a pomoc postiženým osobám během evakuace, včetně speciálních potřeb a individuálních potřeb. 

Evakuační postupy

Evakuace osob může být současná (neřízena) nebo postupná (řízená). Každá forma evakuace má své přednosti a zápory.  

Současná evakuace 

Současná evakuace je jednodušší, klade menší požadavky na technické systémy sloužící k evakuaci (postačí jednotná informace vyzívající k evakuaci), na výcvik personálu a osob v objektu. Z důvodu kumulace velkého množství osob na únikových komunikacích dochází zpravidla k tvorbě front a řada komunikačních otvorů ústících do schodišť zůstává otevřená, což je příčinou intenzivnějšího znehodnocení únikových komunikací, zejména kouřovými plyny.  

Současná evakuace je tedy neuspořádaná a v krátkém čase dochází ke kumulaci převážné většiny evakuovaných osob na stěžejních únikových cestách, dojde k navýšení hustoty osob a tím i k přetížení evakuačních cest. Představa o vzniku souvislého proudu osob procházejících východem je tedy značně idealizovaná.  

Postupná evakuace 

Postupná evakuace je složitější, klade vyšší nároky na technické systémy sloužící k evakuaci a na výcvik personálu. Postupná evakuace je zpravidla organizována tak, že jsou nejprve evakuovány osoby na podlaží, kde dochází k rozviji požáru, dále z podlaží nad požárem a dále z ostatních podlaží objektu, přičemž evakuace osob v dalším podlaží je zahájena těsně před ukončením evakuace osob z předchozího podlaží. Možnost vzniku front z důvodu kumulace velkého počtu osob je minimalizována a současně je omezena možnost zakouření únikových cest z důvodu otevření velkého počtu komunikačních otvorů.  

Priorita v evakuaci postižených osob

V případě nouzové situace by osoby s postižením měly být evakuovány jako první. Priorita evakuace postižených osob je nezbytná: 

• kvůli zajištění jejich bezpečnosti,  
• kvůli zajištění dostatku ostatních zaměstnanců, kteří mohou v evakuaci postižených pomoci 
• kvůli zajištění následné plynulosti evakuace 
• nedochází k zácpám při evakuaci 

Plán evakuace se zahrnutím osob s postižením

Plán evakuace, který se na pracovišti zpracovává by měl jasně stanovit postupy pro evakuaci postižených osob v případě nouze. Tento plán by měl být součástí celkového bezpečnostního plánu budovy a měl by být pravidelně prověřován a aktualizován. Z pohledu osob s postižením by měl zohledňovat: 

• Individuální potřeby: Každá postižená osoba může mít odlišné potřeby a schopnosti, proto je důležité zvážit individuální situaci každé osoby při plánování evakuace a tyto zohlednit v plánu evakuace. 
• Stanovit evakuační tým: Je vhodné mít vyhrazený evakuační tým, který je odpovědný za pomoc postiženým osobám během evakuace. Tento tým by měl být vyškolený a připravený poskytnout potřebnou asistenci.  
• Alternativní evakuační prostředky: Pokud je to možné, měly by být k dispozici alternativní prostředky evakuace pro postižené osoby, jako jsou zvedací plošiny, nosítka nebo speciální evakuační žebříky.  
• Průběžný trénink: Postižené osoby by měly být pravidelně školeny a cvičeny v postupech evakuace, aby byly připraveny na případné nouzové 

Evakuace po schodech

Nejčastější výzvou při evakuaci osob s postižením, zejména osob s fyzickým postižením, je překonání schodišť.  

• V případě evakuace po schodech je důležité mít k dispozici asistenty, kteří mohou pomoci postiženým osobám s pohybem 
• Pro překonání schodišť při nouzové evakuaci mohou být pro osoby s fyzickým postižním využity následující pomůcky: